4

Jak měřit příští globální rozvojové cíle

KODAŇ – Na počátku jednadvacátého století dalo mezinárodní společenství několik chytrých a jednoduchých slibů v podobě takzvaných Rozvojových cílů tisíciletí (MDG). Svět měl do roku 2015 snížit počet lidí trpících hladem a žijících v extrémní chudobě na polovinu, zajistit všem lidem základní vzdělání a dramaticky redukovat dětskou úmrtnost. Úspěchů bylo mnoho, ačkoliv ne všechny rozvojové cíle se podaří splnit.

Nesplněný možná zůstane například cíl snížit na polovinu počet lidí trpících hladem – i když to bude jen těsně. V roce 1991 trpělo podvýživou 23,4% všech lidí v rozvojovém světě a více než miliarda lidí chodila spát hladová. Do roku 2013 klesl tento podíl na 13,5%. Ačkoliv v rozvojovém světě žilo o 1,7 miliardy lidí více než v roce 1991, hladem jich trpělo o 209 milionů méně. Během posledních 22 let se světu podařilo dostatečně nasytit téměř o dvě miliardy lidí více – to je nezanedbatelný úspěch.

Aleppo

A World Besieged

From Aleppo and North Korea to the European Commission and the Federal Reserve, the global order’s fracture points continue to deepen. Nina Khrushcheva, Stephen Roach, Nasser Saidi, and others assess the most important risks.

Během příštího roku se sejdou zástupci vlád 193 zemí světa, aby stanovili nové globální cíle, které bude třeba splnit do roku 2030. Jedná se o největší příležitost této generace přetavit vysoké aspirace do konkrétních cílů. Abychom však vybrali cíle, které vykonají nejvíce dobrého, musíme se poučit ze současných zkušeností.

Výběr by měl být založený na srovnání ekonomických, sociálních a ekologických nákladů a přínosů jednotlivých navrhovaných cílů. Můj mozkový trust Kodaňský konsensus požádal 60 týmů špičkových světových ekonomů, aby většinu cílů analyzovala.

Největší pozornost samozřejmě přitahují vysoce medializované cíle, které mají dopad na každodenní životy lidí – například zdravotnictví, školství, potravinová bezpečnost, čistá voda, kanalizace a životní prostředí. Nemůžeme však jednoduše předpokládat, že snaha o zlepšení situace bude efektivní; potřebujeme také změřit, nakolik účinně tyto otázky řešíme, a měření má reálné náklady. Peníze vynaložené na jednu prioritu koneckonců nejsou k dispozici pro jiné priority.

V nedávné studii pro Kodaňský konsensus zkoumá Morten Jerven z Univerzity Simona Frasera, kolik bude stát měření – a do jaké míry může mezinárodní společenství ospravedlnit výdaje. A ukazuje se, že měření bude mnohem obtížnější, než bychom očekávali.

U mnoha ukazatelů v rozvojovém světě existuje jen malé množství informací o tom, čeho bylo dosaženo. Na internetu je sice k dispozici bezpočet dat o počtu chudých lidí v téměř každé zemi v téměř kterémkoliv roce od roku 1990, avšak velká část těchto informací vychází z útržkovitých údajů.

Odhad počtu chudých lidí v určité zemi vyžaduje průzkum spotřeby domácností. V šesti ze 49 zemí subsaharské Afriky se však průzkum v domácnostech nikdy neuskutečnil a pouze 28 zemí ho provedlo v posledních sedmi letech. Například podle Světové banky bylo v roce 2008 chudých 11,92% obyvatel Botswany. Tyto údaje jsou však založené pouze na jednom průzkumu v domácnostech – z roku 1993.

Průzkumů se v poslední době opravdu uskutečnilo jen velmi málo a většinu dostupných údajů netvoří tvrdá data, nýbrž projekce a odhady. Celkově je mezer víc než skutečných pozorování a i samotná pozorování bývají často s otazníkem.

Sběr dat pro MDG byl útržkovitý a kvalita velké části nashromážděných informací pochybná. Po shromáždění veškerých dostupných informací o nákladech průzkumů z celého světa Jerven odhaduje, že náležitý monitoring všech 18 cílů a 48 ukazatelů by stál 27 miliard dolarů. Zdá se to jako obrovská částka, ale je to jen 1,4% ze zhruba 1,9 bilionu dolarů vynaložených během tohoto období na rozvojovou pomoc.

Vysoká komise politiků a vedoucích představitelů občanské společnosti a soukromého sektoru doporučila v roce 2013 vytvoření „kvalitnějších systémů sběru dat, zejména v rozvojových zemích“. Podobně i takzvaná Otevřená pracovní skupina vyzvala svět, aby „podstatně zvýšil dostupnost vysoce kvalitních, aktuálních a spolehlivých dat rozčleněných podle příjmu, pohlaví, věku, rasy, etnického původu, migračního statusu, postižení, zeměpisné polohy a dalších charakteristik relevantních v národním kontextu“. A generální tajemník OSN Pan Ki-mun tento měsíc konkrétně navrhl založení „rozsáhlého akčního programu pro data“.

Problém je v tom, že příští soubor cílů se neustále rozrůstá. Vysoká komise navrhla 59 nových cílů oproti 18 cílům MDG a Otevřená pracovní skupina jejich celkový počet znovu téměř ztrojnásobila na 169 cílů. Jerven odhaduje, že provedení alespoň minimálního sběru dat pro všech 169 cílů by přišlo nejméně na 254 miliard dolarů – to je téměř dvojnásobek celého ročního rozpočtu určeného na globální rozvoj.

A i to je ještě nízký odhad. Neobsahuje například náklady na sběr základních administrativních dat národními vládami ani náklady na všechny doporučené průzkumy v domácnostech, protože tyto náklady nebylo možné získat. A sběr dat v zemích, kde se dosud žádná data neshromažďovala, bude pravděpodobně ještě nákladnější.

Navíc zde nejsou zahrnuty výdaje na provoz národních statistických úřadů, na výcvik a mzdy personálu nebo na analýzu a šíření dat. Vzhledem ke kapacitním omezením zejména v chudých zemích budou tyto náklady pravděpodobně vysoké. Analýza dlouhodobějších dat pro mezinárodní dárcovskou komunitu může dokonce brzdit schopnost ministerstev financí zpřístupňovat vysokofrekvenční data potřebná pro chod země. Agenda MDG už tak zatěžuje statistickou kapacitu; 169 nových cílů situaci ještě zhorší.

MDG byly efektivní zčásti i proto, že počet cílů byl omezený. Je tedy rozumné zamyslet se nad otázkou, kolik cílů můžeme řádně změřit, místo abychom řešili, jak shromažďovat data u velkého počtu cílů.

Užitečným srovnávacím hlediskem je částka, kterou na statistické služby vynakládají průmyslové země. Například norská a britská vláda vyčleňují zhruba 0,2% HDP. Vezmeme-li tento údaj jako hrubý ukazatel ochoty platit za řádné měření a sledování, vyplývá z něj, že agenda pro období po roce 2015 by měla obsahovat pouhé čtyři cíle.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

V době, kdy se mezinárodní společenství připravuje na příští rozvojovou agendu, hrozí nebezpečí, že dopustíme, aby naše ambice převládly nad rozumem. Přijmeme-li příliš mnoho cílů – zejména těžkopádných 169 –, pak riskujeme, že nejpotřebnějším lidem světa prokážeme medvědí službu.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.