0

Populisté mohou být v právu

Věští vzestup levicově orientovaných vlád v Latinské Americe, zejména volba Evo Moralese na post prezidenta Bolívie, posun ke krajní levici napříč kontinentem? Je znakem odmítnutí zahraniční politiky Spojených států v regionu? Povede například k opětovnému znárodnění rozsáhlých bolivijských ložisek zemního plynu?

To jsou zásadní otázky, ale uniká jim podstatnější význam vzestupu někoho, jako je Morales, neboť se jedná o prvního domorodce zvoleného v Bolívii do funkce hlavy státu. Jeho vítězství je znamením pokroku v celkové demokratizaci Latinské Ameriky, s pozitivním dlouhodobým významem pro hospodářský a sociální rozvoj v regionu.

Abychom pochopili proč, je užitečné podívat se zeširoka na latinskoamerické dějiny a hospodářský rozvoj. Společnosti obou amerických kontinentů zformovala evropská poroba domorodých populací a rasové a etnické rozpory, jež následovaly. Jak USA, tak Latinská Amerika se s těmito dějinnými rozdíly vyrovnávají dodnes.

Evropané, již po roce 1492 dobyli a kolonizovali Ameriku, nenašli rozsáhlá liduprázdná území, jak občas prohlašovali, ale kraje obydlené společnostmi, které tu žily už tisíce let. Velká část domorodých populací rychle podlehla nemocem a strádání, jež přišly s evropskými kolonizátory, ale mnozí přežili, často v dominantních počtech, jako například v Bolívii a ve velké části vysočin andského horského území.