4

Ženský vzdor

VARŠAVA – Mezi dnešními populisty na pravém křídle a tak nějak neočekávaným, nicméně působivým protivníkem – ženami – roste nepřátelství. Ve Spojených státech, podobně jako v Polsku, byla práva žen mezi prvními cíli útoku populistických vůdců. Ženy to však nepřijímají vleže.

Tradiční konzervatismus západu se převážně ztotožnil s potřebou garantovat ženám reprodukční svobodu. Naproti tomu dnešní administrativa pravicových populistů je v tomto směru vyloženě zastaralá, kdy se snaží zvrátit reformy prosazované nejen levicí a dlouhodobě akceptované konvenční pravicí.

Není tajemstvím, že mainstreamový konsensus je zdrojem opovržení – a úspěchu – moderních populistů a to nejen co se týká práv žen. První zákony Donalda Trumpa jako prezidenta USA ukazují dychtivost, s jakou odmítá dlouholeté normy také v mnoha dalších oblastech, včetně zahraničních styků a ekonomické politiky.

Je to však útok na práva žen, kterému se dostává nejsilnější odezvy. De facto lídr Polska, Jarosław Kaczyński, od návratu jeho strany k moci v roce 2015 politicky ustoupil pouze jednou. Minulý říjen, kdy tisíce žen všech věkových skupin vyšlo do ulic na “černý protest,“ byla jeho vláda nucena ustoupit od plánu představit kompletní zákaz potratů. (Podle současného právního ustanovení je potrat povolen v případě znásilnění, závažných vad plodu, nebo ohroženého zdraví matky.)

Ze všech zdrojů opozice Trumpa to byly pouze ženy, kdo byl schopen rychlé a efektivní organizace. Pochod žen na Washington minulý měsíc se mohl chlubit zhruba třikrát větší účastí než Trumpova vlastní inaugurace o den dříve. Jinými slovy, Trump své volební období započal symbolickou porážkou od amerických žen.

Trumpovo následovné znovuzavedení “global gag rule,” které podkopává zdraví žen v rozvojových zemích krácením financí pro organizace poskytující potratové poradenství, tuto prohru nezastře, ani jeho sliby omezit finance pro organizaci Planned Parenthood, která ve Spojených státech nabízí služby v rámci reprodukčního zdraví. Namísto toho ženy pokračují v odporu – například vytvořením hashtagu #DressLikeAWoman na Twitteru, aby tak dostaly do centra pozornosti Trumpovu sexistickou poptávku po ženském personálu.

Jakmile se ženy postavily do cesty populistům, tak se hlavní političtí lídři a strany prakticky přikrčily; podle očekávání ztrácejí půdu pod nohama. Ženy v tom však nejsou zcela osamoceně. Neziskové organizace a jiné druhy společenských hnutí také zesílily své úsilí. Dokonce i média pomáhají; ačkoliv nejsou přivyklá na tak očividně politickou roli, okolnosti – například Trumpova “válka“ válka proti nim – je k tomu donutily.

Složení hnutí odporu dává vlastně dost smysl. Pravicový populismus je totiž v jádru útokem na liberalismus, ne nutně na demokracii. Rozdělení moci, svobodný tisk, nezávislé soudnictví a volný obchod jsou liberální ideály, ne demokratické. Ženy v této opozici všechny převyšují, protože jsou v mnoha ohledech antitezí pravicového populismu, jehož podpora má základy především u nevalně vzdělaných bílých mužů – demografická skupina s nejmenším pochopením pro feminismus.

Otázkou je, jestli ženy mohou bitvu proti populistům vyhrát. Odpověď zatím jasná není, mají však ve svém arsenálu několik mocných zbraní.

Pro začátek, ženy jsou početnější, než jakákoliv jiná sociální skupina, včetně černochů, Hispánců, příznivců levice či pravice, liberálů, konzervativců, katolíků a protestantů. V USA je více žen než bílých mužů – a stejně tak v Polsku. A co je nejdůležitější, ženy mají výraznou početní převahu nad populisty. (Ženy musí o svá práva bojovat, jak kdyby byly menšinou, ačkoliv jsou většinou, nebo jako by jim chyběl lidský kapitál, třebaže na západě mají tendenci být vzdělanější než muži.)

Navíc, ženy jsou všude a diskriminace je v různé míře součástí zkušenosti každé z nich. To z žen dělá něco jako revoluční třídu, v marxistickém smyslu. Pro ženy je pak také relativně snadné vytvářet solidaritu.

Během polských “černých protestů“ protestovalo ve světě o tisíce více lidí v rámci solidarity, od Berlína (kde několik tisíc vyrazilo do ulic) až po Keňu (kde demonstrovalo asi 100 lidí). Během ženského pochodu na Washington se v solidaritě na pochod přidalo téměř dva miliony lidí po celém světě. Ženy jsou zjevně globální silou. Kdo by tedy měl lépe oponovat lidem typu Trumpa, Kaczyńského a dalších pravicových populistů, kteří útočí na globalismus?

Asi nejdůležitější zbraní v ženském arzenálu je, že se nestydí. Zatímco dvacáté století bylo charakterizováno kázní skrze strach, tak dvacáté první století charakterizuje utlačování skrze stud. Na rozdíl od strachu se stud dá schovat – a o to jde.

Zatímco strach lze pociťovat bez ztráty důstojnosti, stud vzniká z pocitů podřazenosti. To je to, co ženy odmítají v jejich proti populistických protestech. Obhajovat právo žen zvolit si zda jít či nejít na potrat – zejména v místech, kde je potrat stále relativně dostupný – se rovná obhajobě ženské důstojnosti a nezávislosti.

Hlavní politické strany však stále zažívají stud, stejně jako další tradiční organizace, jako například odborové organizace. Mají zábrany a starají se o to, jak jsou vnímány. To je činí špatně odolné proti nejnestoudnější skupině ze všech: populistům.

Lidé jako Kaczyński a Trump významně profitovali z nedostatku studu, kdy říkali a dělali cokoliv, co jim vyhrálo podporu jejich politické základny. Ale ženy to nemají. Zbavují se okovů studu, které je dlouho utlačovaly a bojují proti ohni ohněm. Ustojí populisté tento žár?