37

Válka proti Západu

NEW YORK – Aurel Kolnai, maďarský filozof židovského původu žijící v exilu, vydal roku 1938 svou nejslavnější knihu Válka proti Západu, ve které se zabýval idejemi, na nichž stál národní socializmus. Kolnai přečetl snad všechna nabubřelá pojednání – psaná povětšinou třetiřadými mysliteli – opěvující válečnické, obětavé, v krvi a půdě ukotvené ctnosti Vlasti hrdinů a zatracující materialistické, liberálnědemokratické, buržoazní společnosti v Zemích kupců (to jest na Západě).

Vlastí hrdinů bylo samozřejmě nacistické Německo, kdežto Západ, zkažený židovskými penězi a zhoubným kosmopolitizmem, ztělesňovaly USA a Británie. Pro přináležitost ke smělému německému národu jste museli být téže krve, zatímco občanství v anglosaském světě bylo otevřené přistěhovalcům, kteří souhlasili s dodržováním zákona. Myšlenka dvou různých modelů občanství pochází přinejmenším už z konce devatenáctého století, kdy německý císař Vilém II. s opovržením shlížel na Británii, Ameriku a Francii jako na společnosti míšenecké, či přímo jeho pojmem „požidovštělé“.

„Západ“ válku vyhrál, alespoň v západní polovině Evropy; na východě zvítězil Sovětský svaz. Bývalým nepřátelům se namísto trestu dostalo osvěty – prostřednictvím kulturního a politického programu, bohatě dotovaného americkými penězi – aby se připodobnili Američanům.

Současně Spojené státy po roce 1945 za pomoci Británie ustavily nový mezinárodní řád, založený na volném obchodu, nadnárodních institucích a – alespoň teoreticky – na propagaci liberální demokracie.

Přesto tato válka idejí nikdy skutečně neskončila. Liberální smýšlení, internacionalizmus a otevřenost vůči imigrantům jsou opět pod palbou. S národním socializmem se otevřeně ztotožňují jen okrajové skupiny (byť i ty začínají být víc vidět). Zpět je ale oficiální odpor vůči kulturním či náboženským menšinám, stejně jako averze ke kosmopolitním elitám.

Existuje přinejmenším jeden dobrý test postoje lidí: jejich názor na mezinárodního investora a filantropa George Sorose. Stejně jako Kolnai je Soros Žid narozený v Maďarsku a dospělost prožil v Británii a USA. Od pádu sovětské říše na konci 80. let Soros dělá víceméně to, co po druhé světové válce dělaly americké vládní agentury. Utratil už pořádný kus svého osobního majetku za propagaci hodnot liberální demokracie v bývalých komunistických zemích. Jedním z mnoha příjemců jeho štědrosti je současný maďarský premiér Viktor Orbán, který studoval na Oxfordu se stipendiem od Sorose.

Teď Orbán kouše do ruky, která ho krmila. Nedávno Sorosovo „přeshraniční impérium“ označil za zlovolnou hrozbu pro národní identitu Maďarska. Soros je podle jeho názoru „predátor“ opírající se o „tuny peněz“. Orbán je plamenným zastáncem „neliberální demokracie“, podobně jako další volení autokraté v bývalých sovětských satelitech. „V každé zemi budou chtít Sorose vyhnat,“ prohlásil v prosinci.

Přinejmenším pro malý okruh zemí má Orbán pravdu. Lídr polské vládnoucí strany Jarosław Kaczyński má za to, že skupiny podporované Sorosem chtějí „společnosti bez identity“. Liviu Dragnea, hlava vládnoucí strany v Rumunsku, jde ještě dál a říká, že Soros „financuje zlo“. Ve skutečnosti Soros v Rumunsku financuje vzdělávací programy, mezinárodní stipendia a nevládní organizace přispívající ke zlepšování životního prostředí.

Sorose lze charakterizovat jako ztělesnění „Západu“, jak jej definoval Kolnai. Je vším, co nativisté a antisemité nesnášejí: bohatý a kosmopolitní Žid a liberál, oddaný tomu, co Karl Popper, další dítě židovského původu z rakousko-uherského císařství, nazval „otevřenou společností“.

Když nepřátelé otevřené společnosti ohrožovali Evropu ve 30. letech minulého století, existovala alespoň silná modelová protiváha v Británii a zejména USA, posílených Novým údělem Franklina D. Roosevelta. Oběti totalitarizmu kontinentální Evropy se stále mohly uchýlit na tento „Západ“ a i ti, kdo nemohli, věděli, že fašisté a nacisté mají v Londýně a Washingtonu těžko překonatelné nepřátele.

Dnes žijeme ve zcela odlišném světě. Británie se k Evropě obrátila zády, odmítla internacionalizmus EU a nasála jed politiků, kteří se domnívají, že přistěhovalectví ohrožuje identitu národa. Dál je tu zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA, jež Orbán nazval novou příležitostí – „darem“ – pro Maďarsko. Ostatně Soros se objevil přímo v propagandě Trumpovy vlastní kampaně jako podlý kosmopolitní spiklenec.

Trumpovy názory na imigraci – ony přicházející „sexuální násilníky“, „teroristy“ a tak dále – se staly obrovskou morální vzpruhou nepřátel Západu. Odpůrci liberalismu a autokraté po celém světě se odvolávají na jeho přístup podle hesla „Amerika na prvním místě“, islamofobii, podporu mučení a útoky na média hlavního proudu k ospravedlnění toho, že uzavírají hranice a likvidují „nepřátele lidu“ – v případě potřeby násilím.

V tomto politickém klimatu modelová protiváha uzavřené společnosti chřadne. Západ, jak jej definoval Kolnai, skutečně čelí existenční hrozbě, leč nikoliv ze strany přistěhovalců, islámu ani nevládních organizací financovaných Sorosem. Nejnebezpečnějšími nepřáteli Západu jsou ti, kdo často tvrdí, že jej zachraňují, jako třeba Orbán, Marine Le Penová ve Francii, Geert Wilders v Nizozemsku, Kaczyński a Trump.

V Evropě však existuje naděje, která by byla překvapením právě pro Kolnaie, jenž svou knihu vydal v roce, kdy Hitlerovi vojáci vpadli do Rakouska a Československa. Německá kancléřka Angela Merkelová se sice dopustila vážných chyb, zejména ve způsobu, jakým se EU zachovala k Řecku, ale je také nejpevnějším evropským zastáncem idejí liberální demokracie. Lze jen doufat, že Německo, někdejší Vlast hrdinů, zůstane v současné válce proti Západu neochvějné.

Z angličtiny přeložil David Daduč