18

Uvedení populistického povstání na své místo

CAMBRIDGE – Tento rok je v mnoha západních demokraciích rokem vzpoury proti elitám. Úspěch kampaně Brexit v Británii, neočekáváné vedení strany Republikánů Donaldem Trumpem v USA a úspěch populistických stran v Německu a jinde, předznamenávají konec jedné éry. Jak tvrdí sloupkař Financial Times Philip Stephens, “současné globální uspořádání – liberální systém založený na pravidlech, založený v roce 1945 a rozšířený po konci studené války – čelí bezprecedentnímu napětí. Globalizace je na ústupu.“

Je ale možná předčasné vyvozovat takto obecné závěry.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Někteří ekonomové současnou vlnu populismu přičítají “hyper-globalizaci“ 90. let, kdy největší pozornost měla liberalizace mezinárodních finančních toků a vytvoření Světové obchodní organizace – a zejména přistoupení Číny v roce 2001. Podle jedné studie zlikvidoval v USA čínský dovoz mezi lety 1999 a 2011 téměř jeden milion pracovních pozic spjatých s výrobou; včetně dodavatelů a dalších spjatých oblastí se dostáváme ke ztrátě téměř 2,4 milionu.

Jak tvrdí laureát Nobelovy ceny, ekonom Angus Deaton, “bláznivé je, že někteří oponenti globalizace zapomínají, že převážně díky globalizace se z chudoby dostala miliarda lidí.“ I tak, jak dodává, mají ale ekonomové morální odpovědnost neignorovat ty, na které se nedostalo. Pomalý růst a větší nerovnost přilévají do politického ohně další benzín.

Měli bychom se však vyvarovat tomu, abychom populismus vysvětlovali výhradně ekonomickou tísní. Polští voliči si zvolili populistickou vládu navzdory tomu, že mají jedno z nejvyšších temp růstu v Evropě, zatímco Kanada se v roce 2016 zdá být imunní vůči jakýmkoliv náladám proti establishmentu, která cloumá jejím velkým sousedem.

V pečlivé studii o rostoucím podporu populistických stran v Evropě zjistili političtí vědci Ronald Inglehart z University of Michigan a Pippa Norrisová z Harvardu, že ekonomická nejistota tváří v tvář změnám pracovní síly v postindustriální společnosti vysvětlila méně než kulturní reakce. Jinými slovy, podpora populismu je reakcí kdysi převažujících segmentů populace na změny v hodnotách, které ohrožují jejich statut. “Zdá se, že tichá revoluce v 70. letech dala vznik naštvanému a protirevolučnímu odporu dneška,“ uzavírají Inglehart a Norrisová.

Průzkumy v USA ukazují, že Trumpovi stoupenci mají tendenci být starší, méně vzdělaní muži, běloši. Mladí lidé, ženy a menšiny mají v jeho koalici menší zastoupení. Více než 40% elektorátu podporuje Trumpa, ale v kontextu s celonárodně nízkou nezaměstnaností se dá jen malá část obhájit jeho podporou v primárně ekonomicky strádajících oblastech.

Na druhé straně, i v USA jde v otázce nárůstu populismu o více než jen o ekonomiku. Průzkum YouGov, který zadal The Economist, odhalil silné rasové rozhořčení u přívrženců Trumpa, jejichž využívání “porodnického“ témata (zpochybňování platnosti rodného listu Barracka Obamy, prvního amerického prezidenta tmavé pleti) pomohlo navést Trumpa na současnou cestu jeho kampaně. A odpor k imigraci, včetně myšlenky vybudovat stěnu a nechat za ní zaplatit Mexiko, byl prvním prknem pro jeho nativistickou platformu.

A přesto, nedávný průzkum Pew ukazuje v USA rostoucí pro-imigrantské cítění, kdy 51% dospělých říká, že nově příchozí zemi posilují, zatímco 41% věří, že jsou zátěží – což je pokles z 50% z roku 2010, kdy byl stále naléhavě cítit účinky Velké recese. Na rozdíl tomu v Evropě měly náhlé velké přívaly politických a ekonomických uprchlíků z Blízkého východu a Afriky silnější politický efekt, kdy mnoho expertů spekulovalo, že Brexit byl více o migraci do Británie, než o byrokracii v Bruselu.

Odpor vůči elitám může být způsoben jak ekonomickým, tak kulturním roztrpčením. New York Timesidentifikoval hlavní indikátor oblastí, které tíhnou k Trumpovi: většinová bělošská pracující třída, jejíž živobytí bylo negativně ovlivněno během dekád, ve kterých se ekonomika USA zbavovala výrobních kapacit. I kdyby žádná ekonomická globalizace nebyla, způsobily by nějaký stupeň populismu kulturní a demografické změny.

Je však přehnané tvrdit, že volba v roce 2016 zdůrazňuje izolacionistický trend, který ukončí éru globalizace. Politické elity, který podporují globalizaci a otevřenou ekonomiku, by naopak měly být viděny, jak řeší ekonomickou nerovnost asistenci těm, které změna zasáhla. Politiky, které stimulují růst, jako jsou třeba investice do infrastruktury, budou také důležité.

V Evropě to možná bude jiné kvůli většímu odporu k imigraci, ale bylo by chybou, abychom četli příliš textů o dlouhodobých trendech v americkém veřejném mínění, vyplývajících z plamenné rétoriky letošní volební kampaně. Ačkoliv vyhlídky na propracované nové obchodní smlouvy utrpěly, tak informační revoluce naopak posílila globální dodavatelské řetězce a na rozdíl od 30. let (nebo dokonce 80. let) nedošlo k návratu k protekcionismu.

Ve skutečnosti totiž ekonomika USA zvětšila svojí závislost na mezinárodním obchodu. Podle údajů Světové banky se obchod se zbožím jakožto s procentuální součástí HDP zvedl mezi lety 1995 a 2015 o 4,8 procentního bodu. Navíc, v době internetu rapidně roste podíl nadnárodní digitální ekonomiky na HDP.

Fake news or real views Learn More

V roce 2014 exportovalo USA informační a komunikační technologie (ICT) v hodnotě 400 miliard dolarů – v rámci povolených služeb – což je téměř polovina exportu služeb USA. A podle průzkumu zveřejněném minulý měsíc Chicago Council on Foreign Relations souhlasí 65% Američanů, že je globalizace pro USA převážně dobrá, zatímco 59% tvrdí, že mezinárodní obchod je pro zemi dobrý – kdy je podpora ještě větší mezi mladými.

Takže, zatímco 2016 je možná rokem populismu v politice, nevyplývá z toho, že “izolacionismus“ je správným popisem současného amerického postoje ke světu. Naopak se zdá, že v mnoha klíčových aspektech – jmenovitě otázky imigrace a obchodu – se Trumpova rétorika neshoduje s náladou většiny voličů.