4

Nový pohled na nadvládu člověka

PRINCETON – Minulý měsíc zveřejnil papež František svou historickou encykliku s názvem Laudatio Sineboli „Tobě buď chvála“. Své papežské jméno si zvolil proto, vysvětluje v textu, že pokládá svatého Františka z Assisi „za skvělý příklad péče o zranitelné a za příklad radostně a autenticky žité integrální ekologie“. Jeho jmenovec prý ukázal, že starost o přírodu nelze oddělovat od spravedlnosti ve vztahu k chudým, od společenských závazků a vnitřního pokoje.

Název encykliky odkazuje na Píseň bratra Slunce, chvalozpěv svatého Františka oslavující Boha všeho stvoření – jde o nejzásadnější výraz environmentálního holismu v římskokatolické tradici. Přesto se chvála „bratra Slunce“ a „sestry Luny“ zdála být ve své době tak blízká uctívání přírody, že někteří lidé pochybovali, zda se kdy může stát součástí hlavního proudu katolického myšlení.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Dnes jsou tyto pochybnosti rozptýleny. Františkův předchůdce, papež Benedikt XVI., začal obracet pozornost církve k potřebě trvalé ekologické udržitelnosti. František dovedl tento proces ještě mnohem dál.

Encyklika Laudatio Si si získala značnou mediální pozornost, jejíž převážná část se zaměřovala na nekompromisní výzvu k činům v oblasti klimatických změn. To lze pokládat za vhodné, jelikož je nanejvýš důležité, aby vůdce 1,2 miliardy světových katolíků jednoznačně konstatoval, že vědecké studie přisuzují „převážnou část globálního oteplení“ v posledních desetiletích skleníkovým plynům, které „se uvolňují zejména v důsledku lidské činnosti“.

Encyklika však obsahuje i další aspekt, který si získal mnohem menší pozornost. Svatý František patří mezi nejoblíbenější katolické světce díky své pověsti přítele zvířat. V souladu s touto tradicí představuje Laudatio Si nejsilnější stanovisko proti trápení zvířat, jaké kdy kterýkoliv papež formuloval v tak významném dokumentu, jako je encyklika.

Hlavní proud křesťanského smýšlení o zvířatech má kořeny v První knize Mojžíšově, kde Bůh propůjčil člověku nadvládu nad všemi zvířaty. Svatý Tomáš Akvinský vykládal tento verš tak, že jednoduše nezáleží na tom, jak se člověk chová ke zvířatům; jediným důvodem, proč bychom neměli zvířatům provádět krutosti podle své libovůle, byla podle něj skutečnost, že takové chování může přerůst v krutosti na lidech.

Několik málo křesťanských myslitelů se pokusilo „nadvládu“ nově interpretovat jako „opatrovnictví“, z něhož vyplývá, že Bůh svěřil lidstvu péči o svá stvoření. Tento názor však zůstal v menšině, jíž dávají přednost ekologové a ochránci zvířat, přičemž převládající katolickou doktrínou zůstal až do konce dvacátého století výklad Tomáše Akvinského.

František se nyní rozhodně postavil proti tomuto většinovému stanovisku, když uvedl, že křesťané „čas od času nesprávně interpretovali Písmo“ a že „musíme důrazně odmítnout představu, podle níž lze z toho, že jsme stvořeni k Božímu obrazu a že jsme získali vládu nad Zemí, odvozovat absolutní nadvládu nad ostatním tvorstvem“. „Nadvláda“ člověka jako pána světa, konstatuje papež, by se měla chápat „ve smyslu zodpovědného správcovství“.

Vzhledem k téměř 2000 letům katolického myšlení o „nadvládě člověka“ je to revoluční změna. Encyklika však obsahuje i další konstatování, které by mohlo mít ještě dalekosáhlejší důsledky. Podle tohoto tvrzení, jež se původně objevilo v katechismu katolické církve, vydaném v roce 1992 papežem Janem Pavlem II., je „v rozporu s lidskou důstojností způsobovat zbytečné utrpení nebo smrt zvířat“. Aby František zajistil, že tento názor neujde pozornosti, zveřejnil ho i na Twitteru. (Ano, František tweetuje a používá účet @Pontifex.)

Kdy jsou utrpení a smrt „zbytečné“? Dokážete-li se adekvátně stravovat bez konzumace masa, nerovná se jeho nákup zbytečnému zapříčiňování smrti zvířete – nebo přinejmenším účasti na něm? Nerovná se nákup vajec pocházejících od slepic, které vedou prachbídný život, když jsou natěsnány do malých drátěných klecí, zbytečnému zapříčiňování utrpení zvířat nebo účasti na něm?

Než se stal kardinál Ratzinger papežem Benediktem XVI., poskytl rozhovor, v němž odsoudil „průmyslové využívání živých tvorů“, jako jsou slepice žijící „tak namačkané na sebe, že se z nich stávají pouhé karikatury ptáků“. Bohužel jsou dnes desetimiliardy kuřat nuceny žít právě takto; lidská říše je opravdu plná zbytečně trpících zvířat.

Bojovníci za práva zvířat sice Ratzingera snažně prosili, aby své názory na toto téma zopakoval i poté, co se stal papežem, ale on to nikdy neudělal. Naopak František měl zřejmě na mysli průmyslově chovaná zvířata, když v Radosti evangelia hovořil o „slabých a bezbranných bytostech, které jsou často vydány na milost ekonomickým zájmům či nevybíravému vykořisťování“.

V encyklice Laudatio Si dnes František cituje pasáž z Evangelia podle Lukáše, ve které Ježíš říká o ptácích, že „ani jeden z nich není zapomenut před Bohem“. František se pak ptá: „Jak se k nim tedy můžeme chovat zle nebo jim způsobovat příkoří?“ Je to dobrá otázka, poněvadž my se ke zvířatům opravdu zle chováme, a to v masivním měřítku.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Většina římských katolíků se na tomto špatném zacházení podílí – několik z nich tím, že chová kuřata, kachny a krocany způsoby, které maximalizují zisk omezováním blahobytu zvířat, a většina z nich tím, že nakupuje výrobky z průmyslových farem. Dokáže-li to papež František změnit, pak podle mého názoru vykoná víc dobrého než kterýkoliv jiný papež v nedávných dějinách.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.