0

Ubohý bohatý státeček

Mít soucit s Norskem je těžké. Díky svým obrovským zásobám ropy v Severním moři je země dnes bohatá tak, jak se o tom ještě minulé generaci ani nesnilo, a může si proto od roku 1994 dovolit ignorovat Evropskou unii. Nicméně problémy Norska, ačkoli sice nesnesou srovnání s problémy subsaharské Afriky či Afghánistánu, jsou vážné natolik, že si obavy, ne-li rovnou soucit, zaslouží.

Když díky nově objeveným zásobám přírodního bohatství spadne zemi do klína nečekané bohatství, investice ve zbývající části ekonomiky se přesunou z obchodovatelného sektoru (především zboží vyráběné na export) do neobchodovatelného sektoru (v prvé řadě spotřebitelské zboží a služby). Diagnóza je známa jako "holandská nemoc". Když a pokud přírodní zdroje, které toto nečekané jmění vytvářejí (v tomto případě ropa a zemní plyn), zmizí, zůstane ekonomice příliš málo konkurenceschopných odvětví a příliš mnoho prázdných kaváren a přichází bolestivá restrukturalizace.

Norsku se zatím daří nejhorším nástrahám holandské nemoci vyhýbat. Z příjmů ropného průmyslu je financován národní spořící program, tzv. Ropný fond, který smí investovat jen do zahraničních aktiv. Toto nařízení má omezit tlak inflační poptávky a nedovolit voleným úředníkům vyplýtvat bohatství země na sice politicky vděčných, ale ekonomicky nehospodárných projektech. V obou bodech však Norsko nedávno omezilo svůj dohled a řítí se do problémů.

Mzdy v celé ekonomice stoupají a průměrné zvýšení mzdy letos zřejmě dosáhne závratných šesti procent. Aby si firmy tuto ztrátu vynahradily, zvyšují svoje ceny a pohánějí tak inflaci. Ovšem vzhledem k tomu, že norská centrální banka hodlá roční inflaci držet na průměru 2,5 procent, patří úrokové sazby v Norsku mezi nejvyšší v Evropě.