NEW YORK – Před rokem jsem byl v Brazílii, abych zahájil činnost brazilské pobočky Sítě trvale udržitelných rozvojových řešení (SDSN), iniciativy generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna. Hlavním sdělením, které jsem toho dne slyšel, byla zpráva, že São Paulo trpí obrovským suchem, ale státní a místní politici o něm mlčí. Taková je realita po celém světě: příliš mnoho politických lídrů ignoruje rostoucí ekologickou krizi, čímž ohrožuje své i cizí země.
V případě Brazílie měli státní a místní představitelé v roce 2014 v hlavách jiné věci: pořádání fotbalového mistrovství světa v červnu a červenci a volební vítězství později toho roku. Spolehli se tedy na časem prověřenou politickou taktiku: ukrýt špatné zprávy za optimistickým poselstvím.
Na některých místech se lidé nespokojí s pouhým ignorováním rizik, ale chovají se ještě bláhověji. Pobřežní oblasti v Severní Karolíně jsou podobně jako pobřežní oblasti všude na světě ohroženy stoupající hladinou moří v důsledku klimatických změn způsobených člověkem. Přesto v roce 2012 přesvědčili tamní developeři státní zákonodárce, aby zakázali využívání vědeckých důkazů o stoupající hladině moří při formulování státní politiky správy pobřeží, a to nejméně do roku 2016. Na federální úrovni nebije tento problém do očí o nic méně. Členové amerického Kongresu, kteří kopou za velké ropné společnosti, jednoduše popírají realitu klimatických změn.
Rostoucí ekologické hrozby však pronikají do titulků, ať se to politikům a developerům líbí nebo ne. Špatné zprávy o obrovském suchu a nedostatku vody přicházejí z mnoha koutů světa, od Brazílie přes Kalifornii až po konflikty sužované blízkovýchodní země.
Městská aglomerace São Paula, kde žije 20 milionů lidí, dnes stojí na pokraji situace, kdy voda začne být na příděl, což je pro jedno z nejvýznamnějších světových velkoměst bezprecedentní hrozba. Kalifornie letos v zimě zažila další sucho, které tak trvá už čtyři roky – jde o jednu z nejtěžších epizod v dějinách tohoto regionu. Pákistánský ministr vodohospodářství a energetiky zase nedávno prohlásil: „Při pokračování současné situace může být Pákistán za šest až sedm let státem umírajícím na nedostatek vody.“ A v Íránu mizí mokřady Hamún na hranicích s Afghánistánem, což vážně ohrožuje tamní obyvatelstvo.
Při zpětném ohlédnutí je také zřejmé, že desetileté sucho v sousední Sýrii pomohlo vyvolat neklid, jenž eskaloval až v katastrofální občanskou válku, která si vyžádala životy nejméně 200 000 Syřanů a jejíž konec stále není na dohled. Sucho vyhnalo z domovů odhadem 1,5 milionu lidí a způsobilo prudký růst cen potravin, což vedlo ke spirále protestů, razií a nakonec i k válce. Suchem sice nelze vysvětlit veškeré násilnosti, které v zemi vypukly, ale svou roli rozhodně sehrálo.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Každé z těchto suchých období odráží složitou kombinaci faktorů: dlouhodobé klimatické změny, krátkodobá nebo jen desetiletí trvající meteorologická schémata, rostoucí poptávku stále početnějšího obyvatelstva po sladké vodě, špatné hospodaření s místními zdroji a samozřejmě i nedostatek politické pozornosti a vůle. Každé sucho je proto nutné řešit lokálně a se zohledněním místní reality.
Globální poselství je však také zřejmé: rostoucí počet obyvatel světa (dnes je to zhruba 7,3 miliardy, ale do roku 2024 to už pravděpodobně bude osm miliard a kolem roku 2040 devět miliard), člověkem vyvolané klimatické změny a nadměrné využívání sladké vody k zavlažování a uspokojování městských potřeb (zvláště pokud se velkoměsta budují v suchých oblastech), to vše jen zvyšuje potenciál ke katastrofě.
Nedávný výzkum přitom naznačuje, že tyto trendy budou pravděpodobně sílit. Téměř všechny studie klimatických změn vyvolaných člověkem ukazují, že oblast Středozemního moře včetně míst, která jsou z bezpečnostního hlediska citlivá, například Libye, Egypta, Izraele, Palestiny a Sýrie, pravděpodobně zažije další významný pokles dešťových srážek, což ještě zesílí trend k většímu suchu, který se zde v posledním čtvrtstoletí projevuje. Také nedávná studie vypracovaná mými kolegy z Institutu Země Kolumbijské univerzity ukázala, že člověkem vyvolané klimatické změny budou v druhé polovině tohoto století pravděpodobně vyvolávat stále četnější megasucha na americkém jihozápadě a v oblasti Velkých prérií.
Letos v září se vedoucí světoví představitelé sejdou v Organizaci spojených národů, aby přijali soubor Cílů trvale udržitelného rozvoje (SDG), které budou tyto sílící hrozby řešit. SDG nezajistí globální akci, ale jak kdysi o dohodách OSN prohlásil americký prezident John F. Kennedy, mohou fungovat jako páka, která pomůže popostrčit svět k akci. Proto je tak důležité začít SDG plánovat hned.
Pan Ki-mun zahájil SDSN, aby pomohl státům dosáhnout nových cílů. Mezi klíčové členy SDSN patří univerzity a mozkové trusty z celého světa, přičemž čelní firmy a nevládní organizace fungují jako významní partneři. Po celém světě se formují národní a regionální skupiny SDSN: v Severní i Jižní Americe, v Evropě, na Blízkém východě, v jižní Asii, východní Asii, Africe a Oceánii. Cílem je zajistit silnou participaci všech zemí na SDSN do letošního září, kdy budou přijaty SDG.
Letos na jaře a v létě vyzvou instituce přidružené k SDSN v zemích celého světa vlády, aby zahájily brainstorming o otázce, jak v jejich městech, zemích a regionech dosáhnout trvale udržitelného rozvoje. Mnozí politici budou bezpochyby vděční za podporu univerzit, nevládních organizací a předních firem. A ti, kdo se chtějí skrývat před realitou, zjistí, že už dál nemohou.
Je to proto, že naše nová realita je plná suchých období, vln veder, extrémních bouří, stoupajících hladin moří a nestabilních klimatických schémat. Nebudeme-li jednat prozíravě a opírat své činy o vědecké důkazy, pak nedostatek vody, nízká potravinová bezpečnost a sociální krize nebudou příliš vzdálené. Jinými slovy nelze vršící se hrozby dneška jen tak zamést pod koberec. Věk trvale udržitelného rozvoje musí stát na otevřenosti, participaci a vědě.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Current debates about Israeli policy are rife with double standards, leading to absurd decisions like Germany’s recent cancellation of a pro-Palestinian gathering. By quashing legitimate speech and assembly, an Israel-aligned establishment risks inciting precisely the kind of anti-Semitism that it wants to prevent.
worries that the double standards applied on Israel’s behalf will lead to an anti-Semitic backlash.
The intricate legal issues and colorful characters in Donald Trump's criminal trials will undoubtedly keep the media and the viewing public enraptured for months to come. But when it comes to the 2024 election, all that really matters is how the defendant appears to a narrow sliver of undecided voters.
points out that optics, more than the law or the facts, will be what matters most for the election.
NEW YORK – Před rokem jsem byl v Brazílii, abych zahájil činnost brazilské pobočky Sítě trvale udržitelných rozvojových řešení (SDSN), iniciativy generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna. Hlavním sdělením, které jsem toho dne slyšel, byla zpráva, že São Paulo trpí obrovským suchem, ale státní a místní politici o něm mlčí. Taková je realita po celém světě: příliš mnoho politických lídrů ignoruje rostoucí ekologickou krizi, čímž ohrožuje své i cizí země.
V případě Brazílie měli státní a místní představitelé v roce 2014 v hlavách jiné věci: pořádání fotbalového mistrovství světa v červnu a červenci a volební vítězství později toho roku. Spolehli se tedy na časem prověřenou politickou taktiku: ukrýt špatné zprávy za optimistickým poselstvím.
Na některých místech se lidé nespokojí s pouhým ignorováním rizik, ale chovají se ještě bláhověji. Pobřežní oblasti v Severní Karolíně jsou podobně jako pobřežní oblasti všude na světě ohroženy stoupající hladinou moří v důsledku klimatických změn způsobených člověkem. Přesto v roce 2012 přesvědčili tamní developeři státní zákonodárce, aby zakázali využívání vědeckých důkazů o stoupající hladině moří při formulování státní politiky správy pobřeží, a to nejméně do roku 2016. Na federální úrovni nebije tento problém do očí o nic méně. Členové amerického Kongresu, kteří kopou za velké ropné společnosti, jednoduše popírají realitu klimatických změn.
Rostoucí ekologické hrozby však pronikají do titulků, ať se to politikům a developerům líbí nebo ne. Špatné zprávy o obrovském suchu a nedostatku vody přicházejí z mnoha koutů světa, od Brazílie přes Kalifornii až po konflikty sužované blízkovýchodní země.
Městská aglomerace São Paula, kde žije 20 milionů lidí, dnes stojí na pokraji situace, kdy voda začne být na příděl, což je pro jedno z nejvýznamnějších světových velkoměst bezprecedentní hrozba. Kalifornie letos v zimě zažila další sucho, které tak trvá už čtyři roky – jde o jednu z nejtěžších epizod v dějinách tohoto regionu. Pákistánský ministr vodohospodářství a energetiky zase nedávno prohlásil: „Při pokračování současné situace může být Pákistán za šest až sedm let státem umírajícím na nedostatek vody.“ A v Íránu mizí mokřady Hamún na hranicích s Afghánistánem, což vážně ohrožuje tamní obyvatelstvo.
Při zpětném ohlédnutí je také zřejmé, že desetileté sucho v sousední Sýrii pomohlo vyvolat neklid, jenž eskaloval až v katastrofální občanskou válku, která si vyžádala životy nejméně 200 000 Syřanů a jejíž konec stále není na dohled. Sucho vyhnalo z domovů odhadem 1,5 milionu lidí a způsobilo prudký růst cen potravin, což vedlo ke spirále protestů, razií a nakonec i k válce. Suchem sice nelze vysvětlit veškeré násilnosti, které v zemi vypukly, ale svou roli rozhodně sehrálo.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Každé z těchto suchých období odráží složitou kombinaci faktorů: dlouhodobé klimatické změny, krátkodobá nebo jen desetiletí trvající meteorologická schémata, rostoucí poptávku stále početnějšího obyvatelstva po sladké vodě, špatné hospodaření s místními zdroji a samozřejmě i nedostatek politické pozornosti a vůle. Každé sucho je proto nutné řešit lokálně a se zohledněním místní reality.
Globální poselství je však také zřejmé: rostoucí počet obyvatel světa (dnes je to zhruba 7,3 miliardy, ale do roku 2024 to už pravděpodobně bude osm miliard a kolem roku 2040 devět miliard), člověkem vyvolané klimatické změny a nadměrné využívání sladké vody k zavlažování a uspokojování městských potřeb (zvláště pokud se velkoměsta budují v suchých oblastech), to vše jen zvyšuje potenciál ke katastrofě.
Nedávný výzkum přitom naznačuje, že tyto trendy budou pravděpodobně sílit. Téměř všechny studie klimatických změn vyvolaných člověkem ukazují, že oblast Středozemního moře včetně míst, která jsou z bezpečnostního hlediska citlivá, například Libye, Egypta, Izraele, Palestiny a Sýrie, pravděpodobně zažije další významný pokles dešťových srážek, což ještě zesílí trend k většímu suchu, který se zde v posledním čtvrtstoletí projevuje. Také nedávná studie vypracovaná mými kolegy z Institutu Země Kolumbijské univerzity ukázala, že člověkem vyvolané klimatické změny budou v druhé polovině tohoto století pravděpodobně vyvolávat stále četnější megasucha na americkém jihozápadě a v oblasti Velkých prérií.
Letos v září se vedoucí světoví představitelé sejdou v Organizaci spojených národů, aby přijali soubor Cílů trvale udržitelného rozvoje (SDG), které budou tyto sílící hrozby řešit. SDG nezajistí globální akci, ale jak kdysi o dohodách OSN prohlásil americký prezident John F. Kennedy, mohou fungovat jako páka, která pomůže popostrčit svět k akci. Proto je tak důležité začít SDG plánovat hned.
Pan Ki-mun zahájil SDSN, aby pomohl státům dosáhnout nových cílů. Mezi klíčové členy SDSN patří univerzity a mozkové trusty z celého světa, přičemž čelní firmy a nevládní organizace fungují jako významní partneři. Po celém světě se formují národní a regionální skupiny SDSN: v Severní i Jižní Americe, v Evropě, na Blízkém východě, v jižní Asii, východní Asii, Africe a Oceánii. Cílem je zajistit silnou participaci všech zemí na SDSN do letošního září, kdy budou přijaty SDG.
Letos na jaře a v létě vyzvou instituce přidružené k SDSN v zemích celého světa vlády, aby zahájily brainstorming o otázce, jak v jejich městech, zemích a regionech dosáhnout trvale udržitelného rozvoje. Mnozí politici budou bezpochyby vděční za podporu univerzit, nevládních organizací a předních firem. A ti, kdo se chtějí skrývat před realitou, zjistí, že už dál nemohou.
Je to proto, že naše nová realita je plná suchých období, vln veder, extrémních bouří, stoupajících hladin moří a nestabilních klimatických schémat. Nebudeme-li jednat prozíravě a opírat své činy o vědecké důkazy, pak nedostatek vody, nízká potravinová bezpečnost a sociální krize nebudou příliš vzdálené. Jinými slovy nelze vršící se hrozby dneška jen tak zamést pod koberec. Věk trvale udržitelného rozvoje musí stát na otevřenosti, participaci a vědě.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.