MELBOURNE – V roce 1809 se zakladatel utilitarismu Jeremy Bentham pustil do práce na Knize omylů. Jeho cílem bylo odhalit mylné argumenty používané pro zablokování reforem, jako bylo zrušení „rotten boroughs“ – malých volebních obvodů s tak nízkým počtem voličů, že člena parlamentu mohl v podstatě vybírat silný pán či vlastník půdy, zatímco novější velká města typu Manchesteru zůstávala bez zastoupení.
Bentham nasbíral mnoho příkladů omylů, často z parlamentních rozprav. Do roku 1811 je seřadil do téměř 50 různých kategorií omylů s názvy typu: „Útočíte-li na nás, útočíte na vládu“, „Žádný precedenční argument“ nebo „Dobré v teorii, špatné v praxi“. (Jednou z věcí, na nichž se Bentham shoduje s Immanuelem Kantem, je právě posledně jmenovaný omyl: Je-li něco špatné v praxi, pak podle obou musí být chyba v teorii.)
Bentham byl tedy průkopníkem vědecké oblasti, která v posledních letech zaznamenala značný pokrok. Měl by radost z práce psychologů, kteří ukazují, že u nás existuje konfirmační zkreslení (upřednostňujeme a pamatujeme si spíše informace, které potvrzují, nikoliv vyvracejí naše přesvědčení), že systematicky nadhodnocujeme přesnost našeho přesvědčení (efekt přehnané sebedůvěry) a že máme sklon reagovat spíše na nelehký osud jediného identifikovatelného člověka než na utrpení velkého počtu osob, o nichž máme jen statistické informace.
MELBOURNE – V roce 1809 se zakladatel utilitarismu Jeremy Bentham pustil do práce na Knize omylů. Jeho cílem bylo odhalit mylné argumenty používané pro zablokování reforem, jako bylo zrušení „rotten boroughs“ – malých volebních obvodů s tak nízkým počtem voličů, že člena parlamentu mohl v podstatě vybírat silný pán či vlastník půdy, zatímco novější velká města typu Manchesteru zůstávala bez zastoupení.
Bentham nasbíral mnoho příkladů omylů, často z parlamentních rozprav. Do roku 1811 je seřadil do téměř 50 různých kategorií omylů s názvy typu: „Útočíte-li na nás, útočíte na vládu“, „Žádný precedenční argument“ nebo „Dobré v teorii, špatné v praxi“. (Jednou z věcí, na nichž se Bentham shoduje s Immanuelem Kantem, je právě posledně jmenovaný omyl: Je-li něco špatné v praxi, pak podle obou musí být chyba v teorii.)
Bentham byl tedy průkopníkem vědecké oblasti, která v posledních letech zaznamenala značný pokrok. Měl by radost z práce psychologů, kteří ukazují, že u nás existuje konfirmační zkreslení (upřednostňujeme a pamatujeme si spíše informace, které potvrzují, nikoliv vyvracejí naše přesvědčení), že systematicky nadhodnocujeme přesnost našeho přesvědčení (efekt přehnané sebedůvěry) a že máme sklon reagovat spíše na nelehký osud jediného identifikovatelného člověka než na utrpení velkého počtu osob, o nichž máme jen statistické informace.