0

Polské hony na čarodějnice požírají své strůjce

VARŠAVA: Ovládněte minulost a budete ovládat i budoucnost. Po desetiletí oživovala tato orwellovská zásada komunismus. Nyní zapustila kořeny i v postkomunistickém Polsku. Ovšem antikomunistům ve vládě, jež tolik touží po jejím využití, se daří jen jediné, totiž zničit ty, co je podporovali.

Jen nedávno byl polský vicepremiér Janusz Tomaszewski propuštěn, protože zvláštní soudce odeslal jeho případ k „lustračnímu“ soudu. Tomaszewski byl a zůstal neohroženým mužem již z dob bývalé opozice a pravděpodobnost, že spolupracoval s komunistickou tajnou službou se zdá být jen mizivá. A sám popřel, že by kdy spolupracoval. Nicméně, musel resignovat, protože jeho kolegové z nejpravicovější ze všech pravicových stran, strany post-Solidarity, jenž jsou právě u moci, uzákonili, že každý, kdo by byl zvláštním soudcem byť jen obviněn (a to ještě před eventuálním uznání viny) musí opustit svoji práci ve vládě, parlamentu anebo u soudu.

Lustrace se staly v Polsku novým fenoménem. Parlament přijal tento kontroverzní zákon zhruba před rokem. Podle něj nyní lidé musejí veřejně prohlásit, zda-li před rokem 1990 spolupracovali s tajnými službami. Zvláštní soudce pak zkoumá pravdivost těchto prohlášení. Pokud někdo lhal, či existují nějaké nejasnosti, je případ postoupen zvláštnímu soudu. Ovšem jediný trest, který může být uložen, je nucená absence z veřejného života, a to jen na určitou dobu. Lidé, jež se mohou být tímto zákonem postiženi, jsou členové parlamentu, vlády, soudci a další právníci, kteří se lustraci dobrovolně podrobí.

Od okamžiku jeho schválení byl tento zákon podroben kruté a neúprosné kritice. Byl totiž zaveden deset let po přechodu k demokracii a archívy tajné policie evidentně nejsou ani kompletní ani nezbytně pravdivé. Navíc, zákon je nejslabší právě v části, kde má přesně definovat, co kolaborace všechno znamená.