0

Rozdělené Polsko

VARŠAVA: Voliči bývají nemilosrdní. Po deseti letech, kdy Polsko dovedl ke svobodě, získal v nedělních prezidentských volbách Lech Wałęsa méně než jedno procento hlasů. Naopak dosavadní prezident Aleksander Kwaśniewski bez problémů vstoupil do svého druhého funkčního období. Wałęsa, podobně jako Michail Gorbačov v Rusku, se pro svou zemi stal zneuznaným, vlastně přehlíženým zvěstovatelem její svobody. Možná, že teprve následující roky docení dar svobody, jejž oba svým národům přinesli. Dnes ale voliči hlasovali pro samolibost.

Prezidentské volby v Polsku pochopitelně rozčeřily hladinu diskusí o stavu země. Našim žvanícím třídám však dnes život přijde tak příjemný, že jsme zapomněli – nebo úmyslně opomněli – diskutovat o problémech těch, kterým ujel vlak, jemuž tak hrdě říkáme svoboda, demokracie a volný trh.

Podle různých odhadů je 35 až 50 procentům Poláků znemožněn přístup k hospodářským výhodám nové polské společnosti. Někteří z nich jsou staří a nevzdělaní a neuvědomují si, že jsou vyloučeni. Žádnou naději ovšem nemá ani jeden můj soused z venkova, kterému je sedmadvacet let: nemá možnost jít na vysokou školu, nemá žádnou vyhlídku na získání slušného zaměstnání; nemá ani šanci koupit si ve své vesnici kus pizzy. On však patří k té polovině vyňatých z nové polské společnosti, která si uvědomuje, jak na tom jsou, a která proto nemá žádné iluze. Celá budoucnost mu připadá černá; vidí jen hněv a přemáhá vztek.

V oné rovnováze mezi „strachem z pádu“ a „nadějí na vzestup“, v nichž Alexis de Tocqueville viděl hnací síly svobodné společnosti, vítězí dnes na celé čáře a ochromuje miliony obyvatel strach z toho, že spadli do propasti a naději minuli někde vysoko nad sebou. Dokonce i ti, kteří podle svých slov představují levici, se vyhýbají zmínkám o nespravedlnostech a lidem vyloučeným ze společnosti, včetně mého souseda, nedávají žádnou naději.