VARŠAVA – Nedávná výzva francouzského prezidenta Emmanuela Macrona k reformě Evropské unie je známkou naděje pro celý kontinent. Máme sice své neshody, ale co se týče podstatných otázek, jsme zajedno. Ohledně toho, co Evropa musí dělat, aby dál vzkvétala, má Macron v zásadě pravdu. Musíme EU vzpružit tím, že upevníme její demokratičnost, soudržnost a spravedlivost. Zároveň musíme Evropu posilovat proti nepřátelům, kteří ji chtějí oslabit – konkrétně proti vnitřním populistickým silám a zahraničním mocnostem, které je podporují.
Když populisté dosáhnou moci, tak jako vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS) v Polsku, sní o zasetí sporů mezi demokratické opoziční strany. Vytvořením Evropské koalice opozičních sil před květnovými volbami do Evropského parlamentu jsme však jejich cynickou strategii překonali. Tato nová demokratická aliance, již vedu, má už v předvolebních průzkumech náskok a má našlápnuto k porážce PiS – nejprve v květnu a pak na podzim v polských parlamentních volbách.
Oboje volby jsou stěžejní. Polsko potřebuje novou vládu, která ctí vládu práva a v EU sehrává pozitivní úlohu. Evropa zase potřebuje Polsko, které sice hájí své zájmy, ale také odhodlaně bojuje za demokratické hodnoty, které jsou zásadní pro budoucnost EU.
Hrozby, na něž Macron tak dobře poukázal, – protievropské postoje a útoky na vládu práva – pociťuje Polsko na vlastní kůži. Přestože Poláci patří v EU k nejvíc proevropským národům, Jarosław Kaczyński, lídr PiS a faktická hlava polské vlády, naše vztahy s Unií napouští jedem. Současná vláda vytlačila Polsko na okraj do té míry, že v rámci EU má jeho hlas pramalý význam. Každý rozumný polský politik proto považuje návrat naší země do respektovaného a aktivního postavení uvnitř evropských struktur za životně důležitý zájem národní bezpečnosti.
Ten se ovšem nenaplní, pokud letos PiS neporazíme. Jestli si PiS vydobude druhé funkční období u moci, Kaczyńskému se možná podaří naprostým podřízením polské justice a médií rozmarům své strany aplikovat finální dávky svého xenofobního jedu. Může země bez nezávislého soudnictví zůstat v EU? Myslím, že ne.
Nová polská vláda vedená Evropskou koalicí by usilovala o účast v Macronově iniciativě zaměřené na reformu EU. Souhlasíme s ním, že EU dokáže konkurovat jiným globálním velmocím tak, jak žádný členský stát sám nemůže. Také souhlasíme s tím, že EU musí posílit své vnější hranice, chránit své demokratické procesy před manipulací zvenčí a investovat do výzkumu a inovací na úrovni srovnatelné se Spojenými státy a Čínou.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Nadto je třeba, aby jednotlivé členské státy i EU jako celek začaly koordinovat hospodářské, obranné a vzdělávací politiky. Naše současné nedostatky v této oblasti zvýhodňují zahraniční aktéry a zvyšují riziko, že převezmou další odvětví evropského průmyslu.
Macronův názor, že nejlepším způsobem jak se s těmito záležitostmi vypořádat je vytvořit nové agentury EU, mě ale nepřesvědčuje. EU jich má už přes 30. Víc agentur znamená víc byrokracie – a takový výsledek by stěží podnítil výraznější nadšení pro Evropu. Jednodušším řešením by bylo posílit stávající instituce EU a zajistit, aby dostávaly dostatečné finanční prostředky.
Macron má pravdu, že „pokrok a svoboda jsou o schopnosti uživit se svou prací“. Každý úřední pokus srovnat napříč EU náklady práce by vedl ke ztrátám pracovních míst v Polsku a jinde ve střední Evropě a oslabil by přílivy kapitálu, které pomáhají zvyšovat mzdy a regionu umožňují dohánět bohatší země. Ze zemí EU, které nemají dostatečnou konkurenční schopnost, by se dál stahovala výroba, ale odcházela by do jiných částí světa, ne do střední Evropy.
Macron však nepochybně správně zdůrazňuje význam evropské obranné a bezpečnostní politiky. Kdybychom v Polsku získali moc, Evropská koalice má v úmyslu vyvolat strategické diskuse mezi lídry EU s cílem vytvořit účinná institucionální opatření a rozšířit obranné zdroje EU. EU potřebuje robustní obranný rozpočet a koordinaci výroby v rámci evropského obranného průmyslu, aby garantovala, že dokážeme realizovat mise, které uskutečňujeme.
Tady by EU měla projevit větší iniciativu ohledně budoucí spolupráce s NATO. Měla by usilovat o potvrzení transatlantických vazeb a posílení operativních spojení mezi vojenskými potenciály obou organizací. Klíčem k našemu společnému úspěchu je obranyschopnost – transatlantická, kdykoli to lze, a evropská, je-li to nutné.
Také bychom neměli zapomínat na důležitý úkol dokončit evropskou integraci. Přivítejme země západního Balkánu, jakmile budou připravené. A respektujme evropské aspirace Ukrajiny, která má pro Polsko a EU obrovský strategický význam. Evropská solidarita by měla sahat až do ukrajinských měst – pokud se tak nestane, Evropa nikdy nebude bezpečný celek.
Před třiceti lety Poláci překonali své vnitřní spory a hlasitě odmítli komunismus a podřízenost Sovětskému svazu. To nakonec vyústilo v pád Berlínské zdi a konec komunismu v Evropě. Tváří v tvář populistické vládě, která nás chce rozštěpit, musíme dnes v podpoře demokracie a odmítání autoritářství nedbajícího na zákony zůstat stejně jednotní, jak jsme byli v roce 1989.
Macronova výzva k evropské obrodě přichází právě včas. Jsme odhodláni vrátit Polsku jeho náležité místo v demokratické Evropě a připraveni ujmout se našeho společného úkolu reformovat EU.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The escalating war in the Middle East must be understood in a broader context. The fact that the Iranian regime felt emboldened to risk a direct strike on Israel attests to a changing world order in which Western power is increasingly open to challenge.
considers the implications of Iran’s unprecedented decision to launch a direct strike on Israeli territory.
VARŠAVA – Nedávná výzva francouzského prezidenta Emmanuela Macrona k reformě Evropské unie je známkou naděje pro celý kontinent. Máme sice své neshody, ale co se týče podstatných otázek, jsme zajedno. Ohledně toho, co Evropa musí dělat, aby dál vzkvétala, má Macron v zásadě pravdu. Musíme EU vzpružit tím, že upevníme její demokratičnost, soudržnost a spravedlivost. Zároveň musíme Evropu posilovat proti nepřátelům, kteří ji chtějí oslabit – konkrétně proti vnitřním populistickým silám a zahraničním mocnostem, které je podporují.
Když populisté dosáhnou moci, tak jako vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS) v Polsku, sní o zasetí sporů mezi demokratické opoziční strany. Vytvořením Evropské koalice opozičních sil před květnovými volbami do Evropského parlamentu jsme však jejich cynickou strategii překonali. Tato nová demokratická aliance, již vedu, má už v předvolebních průzkumech náskok a má našlápnuto k porážce PiS – nejprve v květnu a pak na podzim v polských parlamentních volbách.
Oboje volby jsou stěžejní. Polsko potřebuje novou vládu, která ctí vládu práva a v EU sehrává pozitivní úlohu. Evropa zase potřebuje Polsko, které sice hájí své zájmy, ale také odhodlaně bojuje za demokratické hodnoty, které jsou zásadní pro budoucnost EU.
Hrozby, na něž Macron tak dobře poukázal, – protievropské postoje a útoky na vládu práva – pociťuje Polsko na vlastní kůži. Přestože Poláci patří v EU k nejvíc proevropským národům, Jarosław Kaczyński, lídr PiS a faktická hlava polské vlády, naše vztahy s Unií napouští jedem. Současná vláda vytlačila Polsko na okraj do té míry, že v rámci EU má jeho hlas pramalý význam. Každý rozumný polský politik proto považuje návrat naší země do respektovaného a aktivního postavení uvnitř evropských struktur za životně důležitý zájem národní bezpečnosti.
Ten se ovšem nenaplní, pokud letos PiS neporazíme. Jestli si PiS vydobude druhé funkční období u moci, Kaczyńskému se možná podaří naprostým podřízením polské justice a médií rozmarům své strany aplikovat finální dávky svého xenofobního jedu. Může země bez nezávislého soudnictví zůstat v EU? Myslím, že ne.
Nová polská vláda vedená Evropskou koalicí by usilovala o účast v Macronově iniciativě zaměřené na reformu EU. Souhlasíme s ním, že EU dokáže konkurovat jiným globálním velmocím tak, jak žádný členský stát sám nemůže. Také souhlasíme s tím, že EU musí posílit své vnější hranice, chránit své demokratické procesy před manipulací zvenčí a investovat do výzkumu a inovací na úrovni srovnatelné se Spojenými státy a Čínou.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Nadto je třeba, aby jednotlivé členské státy i EU jako celek začaly koordinovat hospodářské, obranné a vzdělávací politiky. Naše současné nedostatky v této oblasti zvýhodňují zahraniční aktéry a zvyšují riziko, že převezmou další odvětví evropského průmyslu.
Macronův názor, že nejlepším způsobem jak se s těmito záležitostmi vypořádat je vytvořit nové agentury EU, mě ale nepřesvědčuje. EU jich má už přes 30. Víc agentur znamená víc byrokracie – a takový výsledek by stěží podnítil výraznější nadšení pro Evropu. Jednodušším řešením by bylo posílit stávající instituce EU a zajistit, aby dostávaly dostatečné finanční prostředky.
Macron má pravdu, že „pokrok a svoboda jsou o schopnosti uživit se svou prací“. Každý úřední pokus srovnat napříč EU náklady práce by vedl ke ztrátám pracovních míst v Polsku a jinde ve střední Evropě a oslabil by přílivy kapitálu, které pomáhají zvyšovat mzdy a regionu umožňují dohánět bohatší země. Ze zemí EU, které nemají dostatečnou konkurenční schopnost, by se dál stahovala výroba, ale odcházela by do jiných částí světa, ne do střední Evropy.
Macron však nepochybně správně zdůrazňuje význam evropské obranné a bezpečnostní politiky. Kdybychom v Polsku získali moc, Evropská koalice má v úmyslu vyvolat strategické diskuse mezi lídry EU s cílem vytvořit účinná institucionální opatření a rozšířit obranné zdroje EU. EU potřebuje robustní obranný rozpočet a koordinaci výroby v rámci evropského obranného průmyslu, aby garantovala, že dokážeme realizovat mise, které uskutečňujeme.
Tady by EU měla projevit větší iniciativu ohledně budoucí spolupráce s NATO. Měla by usilovat o potvrzení transatlantických vazeb a posílení operativních spojení mezi vojenskými potenciály obou organizací. Klíčem k našemu společnému úspěchu je obranyschopnost – transatlantická, kdykoli to lze, a evropská, je-li to nutné.
Také bychom neměli zapomínat na důležitý úkol dokončit evropskou integraci. Přivítejme země západního Balkánu, jakmile budou připravené. A respektujme evropské aspirace Ukrajiny, která má pro Polsko a EU obrovský strategický význam. Evropská solidarita by měla sahat až do ukrajinských měst – pokud se tak nestane, Evropa nikdy nebude bezpečný celek.
Před třiceti lety Poláci překonali své vnitřní spory a hlasitě odmítli komunismus a podřízenost Sovětskému svazu. To nakonec vyústilo v pád Berlínské zdi a konec komunismu v Evropě. Tváří v tvář populistické vládě, která nás chce rozštěpit, musíme dnes v podpoře demokracie a odmítání autoritářství nedbajícího na zákony zůstat stejně jednotní, jak jsme byli v roce 1989.
Macronova výzva k evropské obrodě přichází právě včas. Jsme odhodláni vrátit Polsku jeho náležité místo v demokratické Evropě a připraveni ujmout se našeho společného úkolu reformovat EU.
Z angličtiny přeložil David Daduč