NEW YORK – Když tajfun Hagupit dorazil 6. prosince na filipínskou pevninu, měli ještě lidé v čerstvé paměti vzpomínky na tajfun Haiyan, který si vyžádal více než 6300 životů. Podle Organizace spojených národů bylo před tajfunem Hagupit evakuováno přibližně 227 000 rodin – to je více než milion lidí. Tajfun, který patřil k nejsilnějším v této sezoně, nakonec připravil o život přibližně třicet osob. Všechna úmrtí v důsledku živelných katastrof jsou sice tragédií, avšak skutečnost, že počet obětí nebyl mnohem vyšší, svědčí o úsilí, které Filipínci věnovali přípravám na přírodní katastrofy.
Jako administrátorka Rozvojového programu Organizace spojených národů (UNDP) jsem na vlastní oči viděla spoušť a srdceryvné tragédie, které katastrofy na celém světě způsobují. Od začátku století zemřel na následky bouří, jako byl tajfun Hagupit, i dalších velkých pohrom typu zemětřesení na Haiti v roce 2010 více než milion lidí a celkové hospodářské škody dosáhly téměř dvou bilionů dolarů.
Tyto ztráty jsou tragické, ale zároveň se jim lze vyhnout. Slouží jako připomínka, že připravenost na katastrofy není volitelným luxusem, nýbrž ustavičným intenzivním procesem, který je nezbytný k záchraně životů, ochraně infrastruktury a zabezpečení rozvoje.
Argumenty pro investice do připravenosti na katastrofy jsou jednoduché. Očekávají-li země, že budou vystaveny rizikovým přírodním jevům, jako jsou období prudkých bouří nebo velká zemětřesení, pak investování času a prostředků do přípravy na budoucí šoky zachrání životy a ochrání komunity před dalšími ztrátami.
Vlády před přípravou na katastrofy bohužel upřednostňují jiné priority. Přednost často dostávají ostatní investice a dárci historicky posílají peníze na humanitární operace mnohem ochotněji než na prevenci katastrof. Zaváděná opatření mívají sklon k nahodilosti a nekoordinovanosti, místo aby tvořila součást rozsáhlejšího systematického plánu snižování rizik.
To je třeba změnit. Země jako Filipíny dál ukazují přínos investic do připravenosti, zejména pokud tyto investice tvoří součást rozsáhlejšího úsilí o zmírňování rizik. Tajfun Hagupit je jen posledním příkladem, který to dokazuje.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Rychlá a účinná reakce filipínské vlády zachránila mnoho životů. Je však důležité připomenout, že její počínání nebylo pouze okamžitou reakcí na blížící se bouři. Představovalo součást rozsáhlého celostátního úsilí, které probíhalo delší dobu. Vedoucí představitelé si moudře uvědomili zranitelná místa své země a vyčlenili prostředky a kapitál potřebné ke zvýšení odolnosti.
Filipíny považují připravenost za klíčovou složku své celkové strategie snižování rizika katastrof. Během posledních deseti let zvýšily úřady v zemi všeobecné povědomí, založily a posílily instituce řízení katastrof a pracovaly na obnově po předchozích katastrofách včetně tajfunu Haiyan. Zkvalitnily národní a místní krizové plány, vyvinuly standardní operační postupy a zavedly systémy včasného varování. Konečným výsledkem nebylo nic menšího než úplná transformace způsobu, jímž Filipíny reagují na katastrofy.
UNDP a širší systém OSN podporuje vlády, které kladou větší důraz na snižování rizika katastrof včetně připravenosti tím, že posiluje jejich institucionální schopnost plánovat a jednat, když je to zapotřebí. Vedle pomoci při humanitárním úsilí je dalším stěžejním aspektem zajištění, aby mezinárodní společenství pomáhalo zavádět základní procedury reakce dávno předtím, než katastrofa skutečně udeří.
Lidé zasahující v místě jako první například potřebují výcvik a nástroje. Nouzová přístřeší a evakuační trasy se musí plánovat a vytvářet s využitím hodnocení rizik a simulací skutečného stavu. Máme-li očekávat, že komunity budou efektivně využívat dostupných zdrojů, musíme je zapojit do koncepce a rozvoje krizových plánů. Základem omezování rizik včetně připravenosti je totiž za prvé a především pohotově reagující státní správa.
V březnu 2015 bude v japonském Sendai dohodnut nový globální rámec snižování následků katastrof. Je klíčové, aby delegáti naléhali na zásadní změny, které umožní připravenost a zachrání životy. Dále je zapotřebí, aby omezování rizik tvořilo nedílnou součást strategií trvale udržitelného rozvoje.
Filipíny mohou sloužit jako příklad. Toto souostroví bude vždy ležet na trase tropických bouří. Představitelé země s tím mnoho nenadělají. Mohou však – a také to činí – položit důraz na snižování rizik a posilování připravenosti, čímž zachrání životy a zajistí větší odolnost. Toto ponaučení si musíme odnést všichni.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Iran’s mass ballistic missile and drone attack on Israel last week raised anew the specter of a widening Middle East war that draws in Iran and its proxies, as well as Western countries like the United States. The urgent need to defuse tensions – starting by ending Israel’s war in Gaza and pursuing a lasting political solution to the Israeli-Palestinian conflict – is obvious, but can it be done?
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
NEW YORK – Když tajfun Hagupit dorazil 6. prosince na filipínskou pevninu, měli ještě lidé v čerstvé paměti vzpomínky na tajfun Haiyan, který si vyžádal více než 6300 životů. Podle Organizace spojených národů bylo před tajfunem Hagupit evakuováno přibližně 227 000 rodin – to je více než milion lidí. Tajfun, který patřil k nejsilnějším v této sezoně, nakonec připravil o život přibližně třicet osob. Všechna úmrtí v důsledku živelných katastrof jsou sice tragédií, avšak skutečnost, že počet obětí nebyl mnohem vyšší, svědčí o úsilí, které Filipínci věnovali přípravám na přírodní katastrofy.
Jako administrátorka Rozvojového programu Organizace spojených národů (UNDP) jsem na vlastní oči viděla spoušť a srdceryvné tragédie, které katastrofy na celém světě způsobují. Od začátku století zemřel na následky bouří, jako byl tajfun Hagupit, i dalších velkých pohrom typu zemětřesení na Haiti v roce 2010 více než milion lidí a celkové hospodářské škody dosáhly téměř dvou bilionů dolarů.
Tyto ztráty jsou tragické, ale zároveň se jim lze vyhnout. Slouží jako připomínka, že připravenost na katastrofy není volitelným luxusem, nýbrž ustavičným intenzivním procesem, který je nezbytný k záchraně životů, ochraně infrastruktury a zabezpečení rozvoje.
Argumenty pro investice do připravenosti na katastrofy jsou jednoduché. Očekávají-li země, že budou vystaveny rizikovým přírodním jevům, jako jsou období prudkých bouří nebo velká zemětřesení, pak investování času a prostředků do přípravy na budoucí šoky zachrání životy a ochrání komunity před dalšími ztrátami.
Vlády před přípravou na katastrofy bohužel upřednostňují jiné priority. Přednost často dostávají ostatní investice a dárci historicky posílají peníze na humanitární operace mnohem ochotněji než na prevenci katastrof. Zaváděná opatření mívají sklon k nahodilosti a nekoordinovanosti, místo aby tvořila součást rozsáhlejšího systematického plánu snižování rizik.
To je třeba změnit. Země jako Filipíny dál ukazují přínos investic do připravenosti, zejména pokud tyto investice tvoří součást rozsáhlejšího úsilí o zmírňování rizik. Tajfun Hagupit je jen posledním příkladem, který to dokazuje.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Rychlá a účinná reakce filipínské vlády zachránila mnoho životů. Je však důležité připomenout, že její počínání nebylo pouze okamžitou reakcí na blížící se bouři. Představovalo součást rozsáhlého celostátního úsilí, které probíhalo delší dobu. Vedoucí představitelé si moudře uvědomili zranitelná místa své země a vyčlenili prostředky a kapitál potřebné ke zvýšení odolnosti.
Filipíny považují připravenost za klíčovou složku své celkové strategie snižování rizika katastrof. Během posledních deseti let zvýšily úřady v zemi všeobecné povědomí, založily a posílily instituce řízení katastrof a pracovaly na obnově po předchozích katastrofách včetně tajfunu Haiyan. Zkvalitnily národní a místní krizové plány, vyvinuly standardní operační postupy a zavedly systémy včasného varování. Konečným výsledkem nebylo nic menšího než úplná transformace způsobu, jímž Filipíny reagují na katastrofy.
UNDP a širší systém OSN podporuje vlády, které kladou větší důraz na snižování rizika katastrof včetně připravenosti tím, že posiluje jejich institucionální schopnost plánovat a jednat, když je to zapotřebí. Vedle pomoci při humanitárním úsilí je dalším stěžejním aspektem zajištění, aby mezinárodní společenství pomáhalo zavádět základní procedury reakce dávno předtím, než katastrofa skutečně udeří.
Lidé zasahující v místě jako první například potřebují výcvik a nástroje. Nouzová přístřeší a evakuační trasy se musí plánovat a vytvářet s využitím hodnocení rizik a simulací skutečného stavu. Máme-li očekávat, že komunity budou efektivně využívat dostupných zdrojů, musíme je zapojit do koncepce a rozvoje krizových plánů. Základem omezování rizik včetně připravenosti je totiž za prvé a především pohotově reagující státní správa.
V březnu 2015 bude v japonském Sendai dohodnut nový globální rámec snižování následků katastrof. Je klíčové, aby delegáti naléhali na zásadní změny, které umožní připravenost a zachrání životy. Dále je zapotřebí, aby omezování rizik tvořilo nedílnou součást strategií trvale udržitelného rozvoje.
Filipíny mohou sloužit jako příklad. Toto souostroví bude vždy ležet na trase tropických bouří. Představitelé země s tím mnoho nenadělají. Mohou však – a také to činí – položit důraz na snižování rizik a posilování připravenosti, čímž zachrání životy a zajistí větší odolnost. Toto ponaučení si musíme odnést všichni.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.