0

Migrace v pohybu

LONDÝN – Organizace spojených národů v roce 2000 stanovila Rozvojové cíle tisíciletí (RCT), aby popohnala pokrok směřující k dosažení významných rozvojových met, například snížení chudoby, podpory genderové rovnosti a potlačování nemocnosti. Jedno klíčové téma však tvůrci RCT přehlédli: migraci. Naštěstí se zdá, že v rozvojové agendě pro období po roce 2015 světoví lídři tutéž chybu neudělají.

Přesvědčit svět, že si migrace zaslouží přední místo v agendě pro období po roce 2015, by měl už jen rozsah remitencí. Loni migranti z rozvojových zemí poslali svým rodinám odhadem 414 miliard dolarů – trojnásobek úhrnu oficiální rozvojové pomoci. Víc než miliarda lidí na takové prostředky spoléhá, že jim pomohou zaplatit vzdělávání, zdravotní péči, vodu a sanitaci. A jako by to nestačilo, remitence mají důležité makroekonomické přínosy, neboť zemím dávají možnost zaplatit nezbytný import, dostat se na soukromé kapitálové trhy a splnit podmínky pro nižší úrokové sazby u suverénního dluhu.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Mnoha přínosy migrace se však plýtvá. Finanční zprostředkovatelé si v průměru strhávají 9 % remitencí, z loňských výdělků migrantů v celkové odhadované výši 49 miliard dolarů. Nenasytní náboroví zprostředkovatelé, kteří si často nechávají třetinu migrantovy výplaty, vyvádějí další miliardy. Nevyčíslitelnou daň na lidech si přitom vybírají převaděči a obchod s lidmi, vykořisťování a diskriminace.

Právě tady přichází na řadu rozvojová agenda pro období po roce 2015. Správnými pobídkami lze vlády a firmy pobídnout k uskutečňování politik zaměřených na to, aby k chudým rodinám doputovalo víc prostředků, a zároveň k úsilí o ochranu práv migrantů a prevenci diskriminace.

Současně tato agenda může přispět ke změně pohledu na migranty. Za současné situace je migrace často pokládána za známku neschopnosti domovské země zajistit adekvátní příležitosti, přičemž místní lidé v cílových zemích jsou přesvědčeni, že jim migranti berou práci, snižují mzdy nebo zneužívají sociální systémy.

Jenže skutečnost, že 9 % britských občanů žije v cizině, dokládá, že lidé se stěhují bez ohledu na bohatství své domoviny. Důkazy navíc ukazují, že migranti víc přispívají, než čerpají, neboť pomáhají přenosu znalostí, obchodu, turistice, investicím a jako podnikatelé i tvorbě pracovních míst a zároveň dělají důležitou práci, do které se místním nechce – od péče o děti a seniory přes zajištění chodu hotelů a restaurací až po sklizeň úrody.

Vzhledem k nepopiratelným přínosům migrace by se mohlo zdát překvapivé, že nejsou součástí RCT. Potíž je v tom, že v roce 2000 nebyl ani dostatek důkazů o účincích migrace na rozvoj, ani politická podpora, která by zajistila její zařazení do programu.

To už dnes neplatí. Skupina zemí, mezinárodních agentur a nevládních organizací předložila Otevřené pracovní skupině OSN pro cíle udržitelného rozvoje (orgánu, jehož úkolem je napomoci rokování o agendě pro období po roce 2015) přesvědčivé argumenty, že migrace může snižovat chudobu a vyvolávat hospodářský růst.

Návrh skupiny – zahrnující nižší remitenční náklady, vyšší převoditelnost penzí a důrazný postup proti obchodování s lidmi – požaduje konkrétní soubor cílů a indikátorů, které by příští rozvojovou agendu podstatným způsobem obohatily. Vyzývá dokonce k zohledňování migrantů při měření pokroku u ostatních cílů, jako je zajišťování slušné práce a rovný přístup ke zdravotnickým službám.

Za touto snahou je vzedmutí politické podpory. Loni v říjnu, když se Valné shromáždění OSN teprve podruhé sešlo, aby debatovalo o migraci, členské státy jednohlasně přijaly deklaraci, která vyzývá k zahrnutí migrace do agendy pro období po roce 2015. Rada Mezinárodní organizace pro migraci zveřejnila v listopadu podobné usnesení a tato kampaň přilákala další podporu ze strany skupin občanské společnosti a mezinárodních organizací.

Mezinárodní společenství se zavázalo učinit lidi středobodem rozvojové agendy pro období po roce 2015. Tento závazek nelze vyjádřit lépe než uznáním nenahraditelné úlohy, již migranti plní, a ochranou jejich práv. Za tímto účelem musí agenda vytvořit základ pro trvalá a smysluplná globální partnerství pro migraci a pohyb osob, podobná snahám v rámci RCT, aby obchod a přenos technologií napomáhaly rozvoji.

Za těmito cíli však nestojí všichni. Hrstka národních lídrů by mohla zahrnutí migrace vetovat, kvůli neopodstatněným obavám z domácích politických důsledků.

Aby se takovému výsledku předešlo, je důležité si uvědomit, že průzkumy veřejného mínění obvykle poukazují na obavy veřejnosti z neregulované migrace, leč nikoliv z legální migrace či žadatelů o azyl. I v Evropě, kde je na vzestupu populismus, jsou občané osvícenější než jejich vůdci: 69 % Evropanů říká, že legální migrace se neobávají, a 62 % nevěří, že migranti berou místním pracovní místa. Nejvyšší veřejnou podporu mají vlády například v Německu a Švédsku, které migraci dobře řídí a investují do integrace.

Počet migrantů, jež země přivítá, je záležitostí, kterou si může rozhodnout jen ona sama. Avšak to, jak se zachází s migranty, zda jim zůstává, co si vydělají, a jak mnoho přispívají ke společenskému a hospodářskému rozvoji, jsou témata důležitá pro všechny. Mezinárodní právo vyžaduje dodržování lidských práv všech migrantů, bez ohledu na jejich status, což je také zásadní podmínka individuálního a kolektivního rozvoje.

Fake news or real views Learn More

Migrace – je-li bezpečná, legální a dobrovolná – je nejstarší strategií snižování chudoby a lidského rozvoje. Zdá se, že tato dlouho přehlížená skutečnost konečně začíná pronikat do povědomí a že správným směrem posouvá diskusi o rozvojové agendě pro období po roce 2015.

Z angličtiny přeložil David Daduč