10

Jasné argumenty pro zlatou rýži

MELBOURNE – Globální ekologická nevládní organizace Greenpeace obvykle stojí v čele protestů. Minulý měsíc se stala jejich terčem.

Patrick Moore, mluvčí protestujících – a sám raný člen Greenpeace –, obvinil tuto organizaci ze spoluúčasti na úmrtí dvou milionů dětí ročně. Mínil tím úmrtí v důsledku nedostatku vitaminu A, který je běžný mezi dětmi, pro něž je základní potravinou rýže.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

Těmto úmrtím se podle Moorea dalo zabránit používáním „zlaté rýže“, geneticky upravené formy, která má vyšší obsah beta-karotenu než obyčejná rýže. Hnutí Greenpeace spolu s dalšími organizacemi brojícími proti využívání geneticky upravených organismů (GMO) vedlo kampaň proti zavádění beta-karotenu, jenž se v lidském těle mění ve vitamin A.

Mooreovy údaje o úmrtnosti jsou zřejmě na horní hranici odhadů, avšak není pochyb o tom, že mnoho dětí, zejména v některých částech Afriky a jihovýchodní Asie, trpí nedostatkem vitaminu A. Podle Světové zdravotnické organizace způsobuje tento nedostatek slepotu zhruba 250-500 tisíc předškolních dětí ročně, z nichž zhruba polovina do 12 měsíců zemře.

Nedostatek vitaminu A zvyšuje také náchylnost k nemocím, jako jsou spalničky, které stále představují významnou příčinu úmrtí malých dětí, přestože jejich výskyt v důsledku vakcinace klesá. V některých zemích je nedostatek vitaminu A rovněž významnou příčinou vysoké úmrtnosti matek během těhotenství a porodu.

Zlatá rýže, kterou poprvé vyvinuli před 15 lety švýcarští vědci, konkrétně řeší nedostatek vitaminu A a její první terénní zkoušky byly provedeny před deseti lety. Zemědělcům však stále není dostupná. Nejprve existovala potřeba vyvinout zdokonalené odrůdy, jimž by se dařilo tam, kde jsou nejvíce zapotřebí. Další terénní zkoušky bylo nutné uskutečnit kvůli splnění přísných regulací upravujících zavádění GMO. Tato překážka se ještě zvětšila ve chvíli, kdy aktivisté zničili pole na Filipínách, kde se zkoušky prováděly.

Kritikové naznačovali, že zlatá rýže je součástí plánu biotechnologického průmyslu ovládnout celosvětové zemědělství. Ačkoliv se však na vývoji geneticky upravené rýže skutečně podílel zemědělský gigant Syngenta, tato firma jasně uvedla, že nemá v plánu komercializaci zlaté rýže. Zemědělci s nízkými příjmy budou vlastníky semen a budou si moci ponechat osivo ze sklizně.

Společnost Syngenta dokonce poskytla sublicenci na tuto rýži neziskové organizaci s názvem Humanitární komise pro zlatou rýži. Komise, jejímiž členy jsou i dva „spoluvynálezci“ zlaté rýže, má právo poskytovat tuto rýži veřejným výzkumným ústavům a zemědělcům s nízkými příjmy z rozvojových zem�� k humanitárnímu pěstování, pokud si za ni nebude účtovat částku převyšující cenu semen obyčejné rýže.

Když byly geneticky upravené plodiny v 80. letech poprvé vyvinuty, existovaly důvody k obezřetnosti. Bude bezpečné tyto plodiny jíst? Nehrozí u nich cizosprašné opylení s divokými rostlinami, při němž dojde k předání jejich speciálních vlastností, jako je odolnost vůči škůdcům, a k vytvoření nových „superplevelů“? V 90. letech jsem jako kandidát australských Zelených do Senátu patřil k těm, kdo se vyslovovali za silné regulace, jež zabrání biotechnologickým firmám ohrožovat v zájmu zvýšení vlastního zisku naše zdraví či životní prostředí.

Geneticky upravené plodiny se dnes pěstují zhruba na desetině světové orné půdy a nikde nedošlo ke katastrofálním následkům, jichž se Zelení obávali. Neexistuje žádný spolehlivý vědecký důkaz, že geneticky upravené potraviny způsobují onemocnění, a to navzdory faktu, že procházejí mnohem intenzivnější kontrolou než „přírodnější“ potraviny. (Také přírodní potraviny mohou ostatně představovat zdravotní riziko, jak nedávno ukázaly studie, jež dospěly k závěru, že jistý oblíbený druh skořice může poškozovat játra.)

A přestože k cizosprašnému opylení mezi geneticky upravenými plodinami a divoce žijícími rostlinami skutečně může docházet, žádné nové superplevely se zatím neobjevily. Mělo by nás to těšit – a je možné, že se na tomto výsledku podílela i regulační opatření, která byla zavedena v reakci na obavy vyjadřované ekologickými organizacemi.

Regulace na ochranu životního prostředí a zdraví spotřebitelů by se měly zachovat. Obezřetnost je na místě. Přehodnotit by se však měl paušální odpor k samotné myšlence GMO.

U jakékoliv inovace je třeba zvážit rizika a možné přínosy. Tam, kde jsou přínosy podružné, nemusí být ani malé riziko opodstatněné; tam, kde jsou přínosy obrovské, stojí za to podstoupit i významnější riziko.

Regulace by měly být citlivé například na rozdíl mezi povolením geneticky upravené plodiny, která je odolná vůči herbicidu s názvem glyfosát (usnadňuje zemědělcům boj s plevelem), a povolením geneticky upravených plodin, které dokážou odolat suchu a jsou vhodné k pěstování v nízkopříjmových zemích s regiony náchylnými na sucha. Podobně platí, že geneticky upravenou plodinu, jež má potenciál uchránit půl milionu dětí před slepotou, by stálo za to pěstovat i v případě, že by s tím byla spojena určitá rizika. Paradoxní je, že plodiny odolné vůči glyfosátu se komerčně pěstují na milionech hektarů půdy, zatímco zlatá rýže (u níž se neprokázalo vůbec žádné riziko pro lidské zdraví či životní prostředí) stále nemůže být schválena.

Fake news or real views Learn More

V některých ekologických kruzích se paušální opozice vůči GMO podobá složení přísahy věrnosti – odpadlíci jsou pokládáni za zrádce paktující se se zlým biotechnologickým průmyslem. Je načase povznést se nad takto úzce zaměřený ideologický postoj. Některé GMO mohou hrát užitečnou roli ve veřejném zdravotnictví, jiné zase překonávat problémy spojené s pěstováním plodin v éře klimatických změn. Přínosnost každé geneticky upravené rostliny bychom měli posuzovat případ od případu.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.