brown33_Mohammed Abed_Getty Images Mohammed Abed/Getty Images

Vzdělání nepočká

LONDÝN – „Rozpomeň se na tvář nejchudšího a nejslabšího člověka, jehož jsi viděl, a polož si otázku, zda krok, který zvažuješ, přijde jemu k užitku.“ Tato slova, která v roce 1948 vyřkl Mahátma Gándhí, by se měla pokládat za zkoušku naší upřímnosti a za hozenou rukavici našemu sebeuspokojení, když přemýšlíme o osudu 30 milionů dětí, které občanské války a přírodní pohromy připravily o domov.

Kvůli krizím je dnes bezprizorních více chlapců a děvčat než kdykoliv od roku 1945. Tyto děti pravděpodobně stráví školní léta bez toho, aby kdy vstoupily do učebny, jejich nadání zůstane nerozvinuté a jejich potenciál nevyužitý. Na světě dnes žije 75 milionů mladých lidí, jejichž vzdělávání přerušil konflikt či krize. Přesto nás ani naléhavost situace – a mezinárodní právo, které nařizuje vzdělání pro všechny děti bez střechy nad hlavou – nedokázala vybudit k akci.

U dětí bez střechy nad hlavou existuje vyšší pravděpodobnost, že se stanou nejmladšími dělníky v továrně, nejmladšími nevěstami u oltáře a nejmladšími vojáky v zákopu. Děti bez příležitostí jsou zranitelné vůči extremistům a radikalizaci. Každý rok se téměř půl milionu dívek stává předmětem obchodu s bílým masem a mizí.

https://prosyn.org/dPyzjRecs