1

Vzdělání nepočká

LONDÝN – „Rozpomeň se na tvář nejchudšího a nejslabšího člověka, jehož jsi viděl, a polož si otázku, zda krok, který zvažuješ, přijde jemu k užitku.“ Tato slova, která v roce 1948 vyřkl Mahátma Gándhí, by se měla pokládat za zkoušku naší upřímnosti a za hozenou rukavici našemu sebeuspokojení, když přemýšlíme o osudu 30 milionů dětí, které občanské války a přírodní pohromy připravily o domov.

Kvůli krizím je dnes bezprizorních více chlapců a děvčat než kdykoliv od roku 1945. Tyto děti pravděpodobně stráví školní léta bez toho, aby kdy vstoupily do učebny, jejich nadání zůstane nerozvinuté a jejich potenciál nevyužitý. Na světě dnes žije 75 milionů mladých lidí, jejichž vzdělávání přerušil konflikt či krize. Přesto nás ani naléhavost situace – a mezinárodní právo, které nařizuje vzdělání pro všechny děti bez střechy nad hlavou – nedokázala vybudit k akci.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

U dětí bez střechy nad hlavou existuje vyšší pravděpodobnost, že se stanou nejmladšími dělníky v továrně, nejmladšími nevěstami u oltáře a nejmladšími vojáky v zákopu. Děti bez příležitostí jsou zranitelné vůči extremistům a radikalizaci. Každý rok se téměř půl milionu dívek stává předmětem obchodu s bílým masem a mizí.

Osud těchto bezprizorních dětí visí na nejtenčím možném vlásku. Když udeří pohroma, nechá světová dárcovská komunita kolovat příslovečnou žebráckou misku. Dobrovolné příspěvky pak rozdělují uprchlické agentury, dobročinné organizace a nevládní instituce, které hrdinně pomáhají uprchlíkům přežít jen s nejzákladnějšími životními potřebami – potravinami, vodou, přístřeším a ochranou.

Za takových okolností se právo na vzdělání stává nedosažitelným „luxusem“. Zatímco mírové jednotky OSN se financují z příspěvků vybíraných od členských zemí, miliony dětí připravených v důsledku krizí o střechu nad hlavou nemají žádnou záruku, že jejich školní docházku bude někdo financovat. Na vzdělání putují méně než 2% humanitární pomoci. Občanská válka v Sýrii, která vstupuje do šestého roku, a první výročí ničivého zemětřesení v Nepálu – dvě katastrofy, které vyhnaly na ulici miliony dalších dětí – slouží jako bolestná připomínka, že nemáme dostatek prostředků, abychom po podobných tragédiích dostali děti zpátky do učeben.

Už dávno měl vzniknout stálý fond zajišťující vzdělání dětem v krizových situacích. Místo abychom ztráceli měsíce prosbami o pomoc, mohli bychom ji z rezervního fondu čerpat ihned. Na počátku krizové události by fond rychle vyhodnotil, kde se bezprizorní děti nacházejí, formuloval by strategii a sestavil plán, který by jim poskytl vzdělání.

Dnes se vůbec poprvé ocitáme v situaci, kdy tento slib můžeme splnit. Pod vedením výkonného ředitele UNICEF Anthonyho Lakea, generální ředitelky UNESCO Iriny Bokovové, vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Filippa Grandiho, předsedkyně Globálního partnerství pro vzdělání Julie Gillardové a prezidenta Světové banky Jim Yong Kima – a s podporou generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna – bude konečně zřízen humanitární fond pro vzdělávání v krizových situacích.

Tento nový fond s názvem „Vzdělání nepočká“ bude reagovat na novou realitu a požadavky. Většina dětských uprchlíků pravděpodobně stráví mimo svou vlast více než deset let, takže jejich úděl nelze pokládat za dočasný. Průlomový fond bude podporovat vzdělávání uprchlíků po dobu až pěti let, namísto několikaměsíčních provizorních řešení, která se nabízejí dnes.

Humanitární, bezpečnostní a rozvojové potřeby se už nebudou rozdělovat do různých škatulek s vlastními adresami a agendami. Jediný fond uspokojí všechny tyto potřeby najednou. Když si totiž uprchlické dítě najde místo ve škole, začne být jistější, jeho rodiče získají naději a jejich situace se stabilizuje. Fond nebude svazován starými pravidly Světové banky, která až donedávna neposkytovala zvýhodněné půjčky na vzdělávání uprchlických dětí ve středněpříjmových zemích.

Tato iniciativa bude prvním oficiálním humanitárním fondem určeným na vzdělání. A paralelní fond vedený OSN bude mít jasně definovaná okénka, jimiž do něj budou moci přispívat firmy, nadace i jednotlivci. Zajištění vzdělání dětem, které musely opustit domov, samozřejmě vyžaduje přechod z ryze dobrovolné báze na příspěvky vyměřované a vybírané od bohatých zemí. Než však k tomuto posunu dojde, budeme žádat jednotlivé filantropy, korporace a dobročinné organizace – a také nové i staré dárce –, aby se spojili a urychlili změnu. Naše vědomí naléhavosti v kombinaci s nezbytnými prostředky slibují značný dopad. Pokud jde o zajištění školní výuky, není žádná cenovka příliš vysoká.

Fond bude využívat dnešních žhavých novinek a klíčových inovací. Chceme, aby ústřední roli při předkládání nových nápadů a disruptivním myšlení hrály technologické společnosti. Chceme, aby se firmy, které už dnes nabízejí uprchlíkům vzdělávání po internetu, přístup k němu a informační hardware, staly hlavními poskytovateli vzdělání pro bezprizorní a izolované dívky a chlapce. Založením tohoto fondu děláme tečku za érou formálních krizových reakcí.

Gándhí věřil, že reflexe může motivovat k činům tím, že zpřesňuje náš morální kompas. Zmíněný fond není jedinečný v tom, že zavádí řadu nových měřítek. Spíše je předzvěstí změny v našem přístupu ke krizím a jejich problémům. Přesahuje současné požadavky a je založený na potřebách budoucnosti.

Fake news or real views Learn More

Tím, že zajišťuje prostředky na vzdělání, se fond směle hlásí k lepšímu zítřku – je odhodlaným slibem využívat nadání, rozvíjet potenciál a zajišťovat budoucnost všech dětí, ať se nacházejí kdekoliv. Založením fondu „Vzdělání nepočká“ vysíláme vzkaz deprimovaným a vykořeněným lidem všude na světě. Vzdělání ve své nejlepší podobě nabízí něco, co jídlo, přístřeší ani zdravotní péče nemohou samy o sobě nikdy poskytnout: naději a příležitost plánovat svou budoucnost a připravovat se na ni.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.