0

Severní Korea: riziko, nebo příslib?

MADRID – Ještě dva dny poté, co severokorejský vůdce Kim Čong-il zemřel ve vlaku ve své zemi, jihokorejské úřady o jeho smrti stále nic nevěděly. Také američtí činitelé byli zjevně na rozpacích; ministerstvo zahraničí zpočátku pouze vzalo na vědomí, že se tiskové zprávy o Kimově smrti zmínily.

Neschopnost jihokorejských a amerických zpravodajských služeb zachytit jakýkoliv signál o tom, co se stalo, svědčí nejen o neprůhlednosti severokorejského režimu, ale i o jejich vlastních nedostatcích. Americká letadla a satelity sledují Severní Koreu dnem i nocí a hranici mezi oběma Koreami pokrývá nejcitlivější technika pro sběr zpravodajských dat. Přesto víme o této zemi velmi málo – veškeré klíčové informace se totiž omezují na malou skupinku vůdců posedlých utajováním.

Změna ve vedení přichází v nejhorší možnou dobu. Jak známo, čínští představitelé doufali, že Kim Čong-il bude žít dost dlouho na to, aby stihl získat mezi různými frakcemi v zemi dostatečnou podporu pro nástupnictví svého syna Kim Čong-una.

Všechny symbolické atributy moci – v podobě oficiální pozice během smutečních obřadů, předsednictví v Ústřední vojenské komisi i převzetí nejvyššího postu ve vládní straně – přešly na Kim Čong-una pozoruhodně rychle. Ani tyto formální znaky však neusnadní proces přebírání moci ještě ne třicetiletým mužem ve společnosti, kde si obrovskou moc ponechávají ostřílení vojenští pohlaváři.