0

Moc lidí na Kavkaze

Ženy v Gruzii, které byly během konfliktu v roce 1993 vysídleny z Abcházie, jsou už měsíc svědkyněmi zpětného chodu dějin; vše, co prožily před 15 lety, se opakuje. Tyto ženy teď poskytují přístřeší nové záplavě civilistů vyhnaných do těchto míst jak z Abcházie a Jižní Osetie po ruské agresi, tak odjinud z gruzínských území, která ruské síly od invaze okupují. V samotném Tbilisi se nachází přes 500 táborů pro vnitřně přesídlené osoby, z nichž mnozí jsou ženy a děti žijící v potravinové a lékové nouzi.

Gruzínce dnes jejich pocity stěží vedou k podpoře prezidenta Michaila Saakašviliho, který v bláhovém pokusu získat zpět kontrolu nad Jižní Osetií vyprovokoval Rusko k rozmístění své mírové mise v regionu a nasazení veškeré své vojenské síly k vypuzení gruzínských jednotek z Jižní Osetie a Abcházie a poté k okupaci značné části Gruzie. Rusové v Gruzii bombardovali četné strategické i civilní cíle, zničili infrastrukturu a zapříčinili sílící nedostatek potravin, paliva a léků.

Lidé jsou zoufalí; hněvají se na Rusko za jeho agresi i na svou vlastní vládu za to, že tento nerovný střet vyprovokovala. V tomto regionu vedle sebe žijí lidé různých národností a etnik stovky let a mají společné zvyky, tradice, chléb i víno a vzájemnou úctu ke kulturám a jazykům ostatních. Už od dob ruského, britského a osmanského impéria, které tu kdysi zápasily, jsou však neustále vykořisťováni politiky a generály.

Během konfliktů nejvíce trpí ženy a děti. Připočtěte si k tomu staleté patriarchální tradice, patnáct let stará traumata z války, dvacetiletou hospodářskou krizi a současnou ruskou agresi a snad začnete chápat, co ženy v Jižní Osetii, Abcházii a Gruzii musejí v současnosti snášet.