Dean Rohrer

Mír, nebo jed

HAIFA – Navzdory nadějím mnoha lidí neznamenal konec druhé světové války a šok z nacistických zvěrstev konec válčení a genocid. Poválečná desetiletí byla naopak plná krvavých konfliktů, při nichž byly vyvražděny celé populační skupiny. Vzpomeňme na občanskou válku v Angole, masakr milionů Kambodžanů Rudými Khmery, kmenové války ve Rwandě, krvavý rozpad Jugoslávie nebo vyhlazení křesťanů v jižním Súdánu. Stejně tak bychom neměli zapomenout na stalinistické zločiny proti národům bývalého sovětského impéria.

Přesto je na holocaustu cosi jedinečného – cosi, co přimělo Organizaci spojených národů, aby si ho vybrala a věnovala vzpomínce na něj speciální den. Rozdíl nespočívá pouze v závratném počtu obětí a ve zběsilosti, s níž byl tento zločin vykonán, ale i v absenci motivů, které obvykle nalézáme u jiných masakrů a genocid.

Nacisté nezabíjeli Židy, protože chtěli získat jejich území – Židé žádné neměli –, ani proto, že Židé vyznávali znepřátelenou náboženskou víru – nacisté a jejich přisluhovači byli ateisté a nepřátelé veškerého náboženství. V ještě menší míře zabíjeli nacisté Židy kvůli jejich ideologické odlišnosti – Židé neměli žádnou specificky „židovskou“ ideologii. Stejně tak nevyhladili nacisté Židy, aby získali jejich majetek – většina Židů byla chudá a ti, kdo něco vlastnili, by se pravděpodobně byli rádi svého majetku vzdali, aby se zachránili.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/D7dMGBk/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.