NEW YORK – Význačný novinář běloruského původu Pavel Šeremet jel 20. července 2016 do práce v kyjevském studiu Rádia Vesti, když Subaru, které řídil, na rušné křižovatce vybuchlo. V okolí se otřásla okna a vznesli se ptáci. Šeremet (44) téměř okamžitě zemřel a ukrajinské státní zastupitelství záhy potvrdilo, že explozi způsobila bomba. Rok nato je však Šeremetova vražda stále nevyřešená.
Kdyby se jednalo o nahodilý bombový útok, moje organizace, Výbor na ochranu novinářů (CPJ), by poslední rok netrávila jeho investigativním prověřováním ani tlačením ukrajinské vlády k úplnému vyšetření. Šeremet však byl neúnavným obhájcem transparentnosti a demokracie, který pracoval jako novinář, nejprve ve svém rodném Bělorusku, pak v Rusku a naposledy na Ukrajině. Dokud se jeho vražda nevyřeší, pravda, kterou v životě hledal, bude jeho krajanům nad jeho smrtí unikat.
Vražda je nejzazší forma cenzury sdělovacích prostředků. Když násilně umírají novináři, do práce ostatních se usadí autocenzura. A když se zemi – zejména zemi, jako je Ukrajina, která aspiruje na členství v Evropské unii – nedaří postavit vrahy před soud, její deklarovaná věrnost demokracii a vládě práva zní jako prázdná slova.
NEW YORK – Význačný novinář běloruského původu Pavel Šeremet jel 20. července 2016 do práce v kyjevském studiu Rádia Vesti, když Subaru, které řídil, na rušné křižovatce vybuchlo. V okolí se otřásla okna a vznesli se ptáci. Šeremet (44) téměř okamžitě zemřel a ukrajinské státní zastupitelství záhy potvrdilo, že explozi způsobila bomba. Rok nato je však Šeremetova vražda stále nevyřešená.
Kdyby se jednalo o nahodilý bombový útok, moje organizace, Výbor na ochranu novinářů (CPJ), by poslední rok netrávila jeho investigativním prověřováním ani tlačením ukrajinské vlády k úplnému vyšetření. Šeremet však byl neúnavným obhájcem transparentnosti a demokracie, který pracoval jako novinář, nejprve ve svém rodném Bělorusku, pak v Rusku a naposledy na Ukrajině. Dokud se jeho vražda nevyřeší, pravda, kterou v životě hledal, bude jeho krajanům nad jeho smrtí unikat.
Vražda je nejzazší forma cenzury sdělovacích prostředků. Když násilně umírají novináři, do práce ostatních se usadí autocenzura. A když se zemi – zejména zemi, jako je Ukrajina, která aspiruje na členství v Evropské unii – nedaří postavit vrahy před soud, její deklarovaná věrnost demokracii a vládě práva zní jako prázdná slova.