0

Partnerství? Jaké partnerství?

LONDÝN – Politika Evropské unie vůči východním sousedům je navzdory zahájení nového projektu Východní partnerství plná problémů. Evropské veřejné mínění je stále více zahleděné do sebe a tu a tam i protekcionistické. Co je tedy zapotřebí udělat se „šedou zónou“ na východ od Evropy – se šesti zeměmi, které dnes leží mezi EU a Ruskem? Nečinnost je nepřijatelná. Hospodářská krize tento region ošklivě zasáhla a vnitřní politický chaos a vážné bezpečnostní hrozby situaci dále zhoršily.

Idea „Východního partnerství“ (VP) vzešla z polsko-švédské iniciativy počátkem loňského léta. Na poměry EU tedy byla realizována velice rychle. Nová iniciativa se týká výlučně oblasti na východ od unie – Ukrajiny, Moldávie, Běloruska, Gruzie, Arménie a Ázerbájdžánu – a má být doplňkem Evropské politiky sousedství. Disponuje malým množstvím nových zdrojů a omezeným rozpočtem na technické projekty (600 milionů dolarů po dobu čtyř let pro všech šest zemí). Idea je taková, že VP vyšle do těchto zemí pozitivní signál, změní atmosféru, ve které se o tomto regionu diskutuje v EU, a pomalu ho pomůže vtáhnout na oběžnou dráhu unie.

Rusko tato nabídka rozladila. Také EU však má s touto iniciativou problémy. Například jí dalo obrovskou práci přesvědčit nejvyšší představitele, aby se v Praze ve čtvrtek objevili. A ti, kdo souhlasili, že přijedou, nejsou pro region dobrou reklamou.

Popularita ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka nedosahuje ani 5%, přestože po „oranžové revoluci“ v roce 2004 vyvedl svou zemi z krize. Gruzínský prezident Michail Saakašvili se po katastrofální vojenské avantýře v srpnu 2008 potýká s domácími protesty. Rovněž Arménie čelí po kontroverzním zvolení Serže Sarkisjana v únoru 2008 protestům, které vedly k zabití deseti lidí. Prezident Ázerbájdžánu Ilham Alijev zase v březnu 2009 zorganizoval referendum o ústavě, které otevřelo cestu k jeho doživotnímu setrvání v prezidentské funkci. Nejkontroverznější ze všech však byl a je „poslední evropský diktátor“, běloruský prezident Aleksandr Lukašenko. Bělorusko nebylo dříve ani součástí Evropské politiky sousedství.