0

Strany a populisté

Tato doba není pro politické strany příznivá, zejména pak pro strany s tradiční orientací. Tytam jsou časy, kdy se mohl člověk ve starších demokraciích spolehnout, že politické scéně budou dominovat dvě velké strany – jedna sociálnědemokratická a druhá spíše napravo od středu.

V nových demokraciích postkomunistického světa se podobné dvoustranické systémy nikdy nevytvořily. Dvě největší strany mohou dnes jen málokdy doufat, že společně nashromáždí dvě třetiny odevzdaných hlasů. Nezřídka dokonce musí utvořit „velkou koalici“. Ostatní hlasy se štěpí mnoha různými způsoby – dokud se neobjeví nějaká politická síla, která rozetne staré stranické struktury tím, že rozdmýchá populární nacionalistické nebo socialistické sentimenty, případně kombinaci obojího.

Úpadek stran odráží úpadek tříd. Starý proletariát a stará buržoazie jsou pryč. Místo nich vidíme to, co bývá někdy označováno za „vyváženou středostavovskou společnost“, byť tato společnost nepostrádá významnou elitu superboháčů na jedné straně a nižší vrstvu na straně druhé.

Sama struktura společnosti začala být vratká. Neexistují žádné sociální skupiny, na nichž by se daly vybudovat trvalé organizace. Lidé jsou v jistém smyslu sociálními bezdomovci. To znamená, že se jejich zájmy mění se změnou situace. A také to znamená, že již nehledají politický domov ve stranách, ale reagují na aktuální situace, na pomíjivé nálady a především na rozněcování sentimentů, ne-li přímo resentimentů.