Rodiče nebo bozi?

S porodem Luisy Brownové v roce 1978 přišla na svět také technologie oplodnění ve zkumavce, která pro lékařskou vědu bezesporu znamenala přelom. Umělé oplodnění, jež spočívá v chirurgickém sběru vajíček z ženských vaječníků, jejich oplodnění mimo tělo ženy a vložení vzniklých embryí zpět do dělohy, se stalo účinným řešením léčby ženské neplodnosti způsobené nevratně poškozenými vejcovody. Díky rychlému technologickému vývoji našla metoda oplodnění in vitro a technologie asistované reprodukce řadu nových aplikací.

K těmto vyspělým technologiím tak dnes vzhlíží zástupy neplodných párů, které ,,tradiční technologie" zklamaly. Dnes už existuje léčba nejen poškozených vejcovodů, ale také mnoha forem mužské neplodnosti. Intracystoplazmatická injekce spermatu je například metoda, jíž je do vajíčka vstříknuta jedna životaschopná spermie, takže k oplodnění dojde i v případě, že je k dispozici jen omezené množství zdravých spermií. Běžným postupem je dnes zamrazování neimplantovaných embryí. Technika zamrazování neoplodněných vajíček se teprve vyvíjí.

Je to možná nevyhnutelný důsledek vývoje, že díky přístupu k lidským vajíčkům a embryím můžeme provádět prenatální genetickou diagnózu u embryí ještě před vložením do dělohy. Tradiční prenatální diagnóza spočívá v odběru plodových buněk, buď z plodové vody (procesem zvaným aminiocentéza, čili napíchnutí plodové vody) nebo z placenty (tzv. odběrem vzorků chronických klků - chronic villus sampling, CVS). Obě metody se používají u těhotných žen starších 35 let k diagnostikování chromozomálních anomálií, jako je Downův syndrom, nebo ke zjištění cystické fibrózy, srpkovité chudokrevnosti nebo Tay Sachsovy choroby.

https://prosyn.org/lMtT3Zmcs