0

Palestina si stoupá na vlastní nohy

JERUZALÉM – Přestože hlavní titulky novin po celém světě patří krizi kolem námořních zásahů Izraele, jimiž bránil svou blokádu Gazy, na Středním východě se odehrává cosi s mnohem větším dějinným významem. Palestinská národní správa se chystá k vydání jednostranné deklarace nezávislosti a podniká konkrétní praktické kroky pro to, aby byla taková deklarace životaschopná.

Když americký prezident Barack Obama jmenoval bývalého senátora George Mitchella svým zvláštním vyslancem pro mírová vyjednávání na Středním východě, Mitchellovým pověřením bylo do dvou let dosáhnout nejen dohody mezi Izraelem a Palestinci, ale také všeobecného míru mezi židovským státem a celým arabským světem. Jenže jediné, čím se Mitchell po 15 měsících ve funkci a po nesčetných návštěvách v regionu může pochlubit, je dohoda mezi Izraelem a palestinskou samosprávou, že zahájí nepřímé „sbližovací rozhovory“ – od nichž se očekává, že časem povedou k přímým rozhovorům.

Když člověk vezme v úvahu, že obě strany spolu vedou přímá jednání už 15 let, Mitchellův výkon působí ještě zanedbatelněji. Jediné, co lze za takových okolností se vší slušností – a realismem – učinit, je označit Mitchellovu práci za neúspěch.

Je snadné vinit izraelského premiéra Benjamina Netanjahua ze zatvrzelosti, třeba za prosazování blokády Gazy, stejně jako je snadné poukazovat na to, že palestinská samospráva sotva může autoritativně mluvit jménem Palestinců, když nemá pod kontrolou Gazu, kde žije 1,2 milionu obyvatel a u vlády je Hamás. Jedna věc, na které se tudíž Izraelci a Palestinci shodnou, je, že sbližovací rozhovory s největší pravděpodobností nikam nepovedou, a proto teď obě strany zaměstnávají snahy zajistit si, aby se vina na neúspěch svezla na toho druhého. Je příliš mnoho otázek – hranice, osady, uprchlíci, Jeruzalém –, kde jsou rozdíly v názorech obou stran tak propastně hluboké, že nebude snadné je přemostit.