0

Palestinská válka generací

Jásir Arafat je sice mrtev, jeho machiavellistické strategie ale přetrvávají. Arafat, vždy bdělý nad svou pozicí jediného vůdce palestinského lidu, dbal na to, aby zablokoval všechny prostředky, jimiž by jej mohl ohrozit případný rival. Obranou své pozice však Arafat také znemožnil, aby byl ještě za jeho života zvolen jeho nástupce.

V prvních týdnech po Arafatově smrti se zdálo, že to nevadí. Mahmúd Abbás, Arafatův dlouholetý zástupce a architekt dohod z Osla, si rychle zajistil podporu Fatahu, stěžejního orgánu OOP. Povlovný přechod se zdál možný. Marván Barghútí, vůdce Fatahu na Západním břehu po dobu současné intifády, se však rozhodl Abbáse vyzvat ze své izraelské vězeňské cely na souboj o prezidentský úřad palestinské samosprávy.

Tváří v tvář hospodářské stagnaci a tomu, co premiér palestinské samosprávy Ahmad Kurája nazývá „anarchií zbraní", je boj o nástupnictví tím posledním, co Palestinci potřebují. Nový předák bude muset posílit hospodářství, prosadit právní řád, potírat korupci, sjednotit bezpečnostní orgány samosprávy a zachovat veřejné bezpečí - a musí jednat rychle, jinak ztratí autoritu.

Abbás (známý také jako Abú Mázin) představuje starou gardu palestinské politiky. Podíl na moci však chce i mladá garda, tedy ti, kdo vedli první intifádu (1987-1993), a dále ti, kdo si vydobývají jméno v dnešní intifádě. Má-li Abbás zvítězit, bude proto muset najít podporu mezi nastupující generací nacionalistických lídrů.