0

Nezbytná občanská válka v Palestině

Bez ohledu na poslední narychlo dojednané příměří se zdá, že boj mezi nacionalistickým Fatáhem a islamistickým Hamásem nabírá na intenzitě. Vždy sebedestruktivní palestinská politika dosáhla ve svém vnitřním konfliktu nových výšin, když uvrhla obyvatelstvo hlouběji do chaosu a oddálila mu cestu k vlastnímu státu.

Pozoruhodná schopnost palestinského hnutí sabotovat samo sebe není nijak nová. Koncem 60. let si Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) pod vedením Fatáhu znepřátelila své jordánské hostitele natolik, že ji nakonec násilně vyhostili. V průběhu 70. let se OOP zapojila do občanské války v Libanonu, kde postupně přestala být vítána. A jedinou otázkou, na níž se v 80. letech shodli Izrael, Sýrie i libanonští političtí představitelé, byla potřeba vypudit OOP z Libanonu. V průběhu 90. let pak OOP promrhala příležitost vládnout na západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy, vytvořit tam stabilní a na rozvoj orientovaný režim a uzavřít mír s Izraelem.

V roce 2000 odmítl Fatáh dohodu s Izraelem a raději rozpoutal násilnou revoltu, která trvá dodnes a při níž je ničena infrastruktura vybudovaná na palestinských územích během předchozího desetiletí. Masivní zahraniční pomoc byla rozkradena, zašantročena nebo promrhána kvůli zbytečnému násilí.

Po smrti Jásira Arafata, neměnného vůdce OOP, Fatáhu i palestinské samosprávy, měli Palestinci teoreticky příležitost skoncovat s touto minulostí plnou katastrof. Arafatův nástupce Mahmúd Abbás se však ukázal jako bezbarvá a nikterak silná postava, která nemá žádnou reálnou politickou či vojenskou základnu.