Paul Lachine

Bezdůvodně neléčená bolest

BERKELEY – Třikrát v životě (prozatím) jsem dospěl k závěru, že mé porozumění světu bylo zgruntu mylné. Poprvé to bylo po schválení Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA) v roce 1994, když nad tokem financí do Mexika na stavbu továren určených k vývozu na největší spotřebitelský trh na světě převážil příliv kapitálu směřujícího do Spojených států ve snaze najít přívětivější investiční klima. Důsledkem byla ještě v témže roce krize mexického pesa (na jejímž tlumení jsem se jako náměstek ministra financí USA musel podílet).

K mému druhému prozření došlo během podzimu a zimy roku 2008, kdy začalo být zřejmé, že velké banky nemají kontrolu ani nad svým pákovým zadlužením, ani nad účetnictvím svých derivátů a že světové centrální banky neprojevují ochotu ani nemají moc tváří v tvář rozsáhlé finanční krizi udržet agregátní poptávku.

Třetí okamžik nastal právě teď. Dnes čelíme schodku nominální poptávky ve výši 8 % oproti trendu před recesí, nepozorujeme žádné známky vznikající inflace a míry nezaměstnanosti v severoatlantickém prostoru převyšují kterýkoli věrohodný odhad udržitelné míry přinejmenším o tři procentní body. A přesto platí, že ač politici, kteří nedokážou zajistit hospodářský růst a vyšší zaměstnanost, zpravidla propadnou v příštích volbách, lídři v Evropě a USA se dožadují uzákonění politik, které by krátkodobě snížily výstup a zaměstnanost.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/VIwiuXE/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.