3

Zkušební jízda pro automobily bez řidiče

ANN ARBOR – Je 15. červen 2030 a Sama a Sue z města Ann Arbor v Michiganu čeká perný den. Jejich dcera Sophia má v 9 hodin ráno utkání v karate. V poledne začíná maturita její starší sestry Sally. A do tří hodin odpoledne musí být dům připravený na Sallyinu maturitní oslavu.

V 8.40 si Sam prostřednictvím aplikace na smartphonu objednává dopravu u firmy Maghicle, která v Ann Arbor provozuje přepravní službu a používá robotické vozy s automatickým řízením. Za pár minut už Sam, Sue a Sophia míří do klubu karate. Sophia cestou zkoumá videozáznamy předchozích utkání své soupeřky, zatímco Sue si pročítá e-maily a Sam objednává předkrm a květiny na oslavu. Do klubu přijíždějí včas a robot nedaleko od nich nabírá někoho jiného.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

Sally, která musí být do půl jedenácté ve škole, si už dopravu u firmy Maghicle objednala. Jakmile si v 10.15 nastoupí do vozu, přijde jí textová zpráva od nejlepší kamarádky Amandy, která se chce svézt s ní. Sally zadá do aplikace Maghicle Amandinu adresu a robot zvolí nejlepší trasu.

O půl dvanácté vymění vítězná Sophia karatistické kimono za oblečení, které je pro sestřinu maturitu vhodnější, a Sam obdrží textovou zprávu, jež mu potvrdí, že malý přepravní box s kontrolovanou teplotou doručil předkrm pro Sallyinu oslavu do zabezpečené a chlazené schránky u domu. Jakmile je Sophia připravená, rodina si objedná další svezení vozem Maghicle, tentokrát do Sallyiny školy. Posadí se, a když Sam mává Sally, která už sedí se spolužáky, nevychází z údivu, jak rychle uplynulo 17 let.

V roce 2013 by měl Sam mnohem komplikovanější, vystresovanější a dražší den. Ztratil by příliš mnoho času ve svém nenasytném SUV, uvízl by v dopravních zácpách nebo by hledal místo k zaparkování. Protože však nyní nemusí vlastnit automobil, utrácí za dopravu daleko méně a má víc času dělat si, co se mu zlíbí. Když jsou k dispozici služby jako Maghicle, které lidem umožňují přesouvat se z místa na místo bezpečným, dostupným, pohodlným a trvale udržitelným způsobem, nemusí si Sam dělat starosti, že jeho žena nebo dcery budou mít automobilovou nehodu, tak jako si jeho rodiče dělali starosti o něj.

Naproti tomu dnešní silniční dopravní systém je nepohodlný, trvale neudržitelný a nebezpečný. Přibližně 95% z téměř jedné miliardy motorových vozidel na celém světě – kdyby zaparkovala jedno za druhým, dokázala by stokrát obemknout planetu – potřebuje k pohonu ropu, následkem čehož automobilová doprava podléhá geopolitickému boji o zdroje a cenovým výkyvům. Spalovací motory navíc generují přes pětinu celosvětových uhlíkových emisí, čímž značně přispívají ke klimatickým změnám. A jelikož každoročně zahyne na silnicích více než 1,2 milionu lidí, zůstává automobilová doprava také prokazatelným zabijákem.

Samův svět roku 2030 není pouhou fantazií. Jeho dosažení však bude vyžadovat důkladné přebudování současného systému silniční dopravy – a to znamená překonání spletité kombinace veřejných i soukromých faktorů, partikulárních zájmů, zažitých obchodních modelů a masivní netečnosti, které zatím jeho rozvoji brání. Určité instituce a průmyslové sektory mají prospěch z toho, když všechny složky současného systému – automobily, silnice, čerpací stanice, dopravní předpisy, regulace, automobilové standardy i řidiči s oprávněním – fungují současně, a proto v silniční dopravě nedošlo k žádnému převratnému vývoji od doby, kdy Karl Benz vynalezl automobil a Henry Ford ho zpopularizoval.

Úzké zaměření řekněme na vývoj kvalitnějších autobaterií, zlepšenou palivovou účinnost nebo trvalou udržitelnost výroby automobilů nestačí k urychlení potřebné transformace. Zapotřebí je ryze převratné řešení – takové, které uspokojí potřeby zákazníků, firem i vlád.

Integrovaná síť elektromobilů bez řidiče, která je propojená, koordinovaná a sdílená, by měla představovat jádro takového řešení. Tato vozidla by měla být naprogramovaná tak, aby se vyhýbala srážkám, což povede k menšímu počtu úmrtí a zranění a nižším škodám na majetku. Aby se minimalizovala nadměrná spotřeba zdrojů spojená s řízením automobilů, měla by být vozidla šitá na míru charakteristikám cesty, například počtu pasažérů.

Například lehká vozidla pro dva pasažéry mohou být až desetinásobně úspornější než obvyklý automobil. Ve Spojených státech, kde 90% automobilů převáží jednoho nebo dva pasažéry, by přechod na tato vozidla přinesl dramatický pokles uhlíkových emisí, který by se dále snížil díky menšímu počtu dopravních zácp a lepší dopravní průchodnosti. Navíc by došlo ke značnému poklesu ploch a infrastruktury potřebných k parkování.

Při využití takového systému by osobní mobilita mohla stát až o 80% méně než vlastnictví a provoz automobilu, přičemž ušetřený čas by tuto úsporu dále zvýšil. Pro Američany pobírající minimální mzdu (7,25 dolaru na hodinu) stojí čas strávený jízdou rychlostí 30 mil za hodinu (48 km/h) 0,24 dolaru za míli. Vezmeme-li v úvahu medián americké hodinové mzdy, který činí 25 dolarů, pak každá ujetá míle stojí 0,83 dolaru. Vzhledem k tomu, že Američané najezdí ročně zhruba tři biliony mil, znamená ušetření pouhého jednoho centu na míli roční úspory ve výši 30 miliard dolarů.

Technologie potřebná k prosazení tohoto plánu existuje. Úkolem dneška je zavést v reprezentativních komunitách prototypové systémy za účelem ověření, co je možné, zjištění preferencí spotřebitelů, stanovení nejatraktivnějších obchodních modelů a identifikace a odvrácení nečekaných důsledků.

Jakmile se prototypy ukážou jako efektivní a praktické, měly by se rychle rozšířit i bez veřejných pobídek. Stejně jako u jiných inovací – jako byly mobilní telefony, elektronické knihy, digitální fotografie a hudba nebo televizory s plochou obrazovkou – dojde k masovému rozšíření ve chvíli, kdy nové technologie dosáhnou tržního bodu zvratu, při němž jejich hodnota pro spotřebitele přesáhne náklady výrobců na jejich dodání. Politici by pak nesli zodpovědnost pouze za garantování bezpečnosti rozšiřujícího se systému.

Fake news or real views Learn More

Čistší, bezpečnější a pohodlnější systém silniční dopravy je možný – a má blíže k realizaci, než si mnozí lidé myslí. Potřebuje dostat jen příležitost, aby se osvědčil.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.