0

Pryč z ústavů

Srbsko – které je již dlouho kritizováno jako země, jejíž zesnulý prezident Slobodan Milošević rozpoutal v bývalé Jugoslávii genocidu – není zvyklé na pochvaly za ochranu lidských práv. V jedné oblasti ochrany lidských práv však tolikrát tupené Srbsko učinilo bezpříkladný krok, který je staví před celý zbytek střední a východní Evropy včetně států, jež už jsou členy Evropské unie.

V září 2006 prohlásilo srbské ministerstvo práce, školství a sociálních věcí za svou oficiální politiku integraci tisíců lidí uzavřených v dickensovských státních institucích kvůli svému duševnímu postižení zpět do společnosti. Tímto historickým krokem si Srbsko osvojilo praxi, která po druhé světové válce zapustila kořeny v bohatých západních zemích, ale v komunistickém bloku nebyla nikdy aplikována.

Segregovat lidi výlučně na základě duševního postižení, ignorovat jejich nejzákladnější lidská práva, bránit jim v přístupu ke vzdělání a zaměstnání, upírat jim svobodu volby, kde a jak budou žít a s kým se mohou sdružovat, to je v přímém rozporu s konceptem svobodné společnosti.

Ke změně politiky s cílem napravit tuto chmurnou realitu v Srbsku došlo ve chvíli, kdy ministerstvo souhlasilo, že začne po celé zemi uplatňovat pilotní projekt, v jehož rámci byla od roku 2003 zřízena řada komunitních podpůrných služeb umožňujících osobám s duševním postižením opustit instituce, v nichž byly do té doby uzavřeny, a začít žít v širším světě. Tento pilotní projekt ukázal, že lidé s duševním postižením dokážou žít jako plnohodnotní občané, pokud je jim poskytnuta náležitá pomoc.