PAŘÍŽ – Nacističtí pohlaváři v Německu ve 30. letech chápali, jakou moc má masová komunikace při šíření nenávisti a antisemitismu. „Propaganda,“ napsal Hitler, „je v rukou experta vpravdě strašnou zbraní.“ Během nástupu k moci používali nacisté důmyslné moderní komunikační technologie včetně rozhlasu a filmu, aby zvítězili v bitvě idejí, a mohli tak utvářet názory a chování veřejnosti – vzdělané populace ve velmi mladé demokracii.
Nacisté jsou pryč, ale propaganda žije dál a její potenciál je smrtelnější než kdy dříve. V době, kdy si připomínáme 71. výročí osvobození tábora Osvětim-Březinka 27. ledna, využívají extremistické skupiny po celém světě nových technologií k rozněcování nenávisti a páchání nových masových vražd a genocid. Proto se UNESCO rozhodlo postavit letošní Mezinárodní den památky obětí holocaustu na tématu Od slov ke genocidě: antisemitská propaganda a holocaust. U této příležitosti spojilo síly s Americkým pamětním muzeem holocaustu (USHMM) a představilo v sídle UNESCO výstavu s názvem Stát plný klamu: síla nacistické propagandy.
Na počátku 30. let, v období těžké hospodářské krize, byla řada Němců ochotna přehlížet antisemitismus nacistů, protože je na poselství této strany přitahovaly jiné aspekty. Nacisté to věděli: před volbami v roce 1932 se strana opřela o nově vznikající obor výzkumu veřejného mínění a provedla sondu potřeb, nadějí a obav zaměstnanců v dělnických i nedělnických profesích, příslušníků střední vrstvy, žen, zemědělců a mládeže. Na základě výsledků pak nacističtí propagandisté zmírnili antisemitskou rétoriku a prezentovali stranu jako jedinou politickou sílu schopnou vytvořit pracovní místa a naplnit stoly německých domácností. Na ženy, které nově získaly volební právo, zase zapůsobili tím, že se vykreslovali jako obránci tradičního německého ženství a rodiny.
PAŘÍŽ – Nacističtí pohlaváři v Německu ve 30. letech chápali, jakou moc má masová komunikace při šíření nenávisti a antisemitismu. „Propaganda,“ napsal Hitler, „je v rukou experta vpravdě strašnou zbraní.“ Během nástupu k moci používali nacisté důmyslné moderní komunikační technologie včetně rozhlasu a filmu, aby zvítězili v bitvě idejí, a mohli tak utvářet názory a chování veřejnosti – vzdělané populace ve velmi mladé demokracii.
Nacisté jsou pryč, ale propaganda žije dál a její potenciál je smrtelnější než kdy dříve. V době, kdy si připomínáme 71. výročí osvobození tábora Osvětim-Březinka 27. ledna, využívají extremistické skupiny po celém světě nových technologií k rozněcování nenávisti a páchání nových masových vražd a genocid. Proto se UNESCO rozhodlo postavit letošní Mezinárodní den památky obětí holocaustu na tématu Od slov ke genocidě: antisemitská propaganda a holocaust. U této příležitosti spojilo síly s Americkým pamětním muzeem holocaustu (USHMM) a představilo v sídle UNESCO výstavu s názvem Stát plný klamu: síla nacistické propagandy.
Na počátku 30. let, v období těžké hospodářské krize, byla řada Němců ochotna přehlížet antisemitismus nacistů, protože je na poselství této strany přitahovaly jiné aspekty. Nacisté to věděli: před volbami v roce 1932 se strana opřela o nově vznikající obor výzkumu veřejného mínění a provedla sondu potřeb, nadějí a obav zaměstnanců v dělnických i nedělnických profesích, příslušníků střední vrstvy, žen, zemědělců a mládeže. Na základě výsledků pak nacističtí propagandisté zmírnili antisemitskou rétoriku a prezentovali stranu jako jedinou politickou sílu schopnou vytvořit pracovní místa a naplnit stoly německých domácností. Na ženy, které nově získaly volební právo, zase zapůsobili tím, že se vykreslovali jako obránci tradičního německého ženství a rodiny.