0

Otevírání Číny, tehdy a nyní

WASHINGTON, DC – Když Richard Nixon a Henry Kissinger pootevřeli v& letech 1971 a 1972 Ameriku Číně, byl to historický průlom. Méně proslul neméně významný další zásadní krok, jejž přesně před 30 lety podnikl Jimmy Carter, když mezi Čínou a Spojenými státy navázal úplné diplomatické vztahy. Bez tohoto počinu, oznámeného 15.& prosince 1978, by se vztahy USA-Čína nemohly rozvinout za úroveň úzkého styku na nejvyšší úrovni s& omezenou agendou.

Když v& roce 1977 odešli z& úřadu prezident Gerald Ford a Kissinger, zanechali po sobě neúplný, a tedy nestabilní vztah s& Čínou. USA stále pod názvem Čínská republika uznávaly Tchaj-wan jako legitimní a jedinou čínskou vládu. Od roku 1972 Amerika i Čína provozovaly v& hlavním městě toho druhého malou „styčnou kancelář“, bez úředního uznání. Oficiální styky byly velice omezené a roční bilaterální obchod nedosahoval ani miliardy dolarů. (Dnes činí ohromujících 387 miliard dolarů.)

Carter se ujímal úřadu s& nadějí, že vztahy s& Čínou normalizuje. Znamenalo to přenést americké oficiální uznání z Tchaj-wanu na pevninu. To někteří lidé považovali za prosté uznání reality, ale ve skutečnosti se jednalo o závažný krok vyžadující diplomatický um a politickou odvahu.

Bylo zapotřebí najít způsob, jak uznat Čínu a přitom nadále jednat s& vládou na Tchaj-wanu, aniž bychom připouštěli její nárok na reprezentaci Číny; ještě důležitější ovšem bylo, že si USA musely zachovat právo vyvážet na Tchaj-wan zbraně. Z& politického hlediska tu byla proslulá tchajwanská lobby, jedna z& nejmocnějších v& USA, jíž stále vévodilo konzervativní křídlo americké politiky.