TOKIO – Riziko globálních měnových a obchodních válek se vyostřuje, jelikož většina ekonomik dnes uskutečňuje konkurenční devalvace. Všichni hrají hru, v níž někteří musí prohrát.
Dnešní tenze vycházejí z paralýzy, jež postihla snahu o návrat do globální rovnováhy. Země s příliš vysokými výdaji, například Spojené státy a další „anglosaské“ ekonomiky, které se opíraly o příliš dlouhou dluhovou páku a hospodařily s deficity běžného účtu, teď musí více šetřit a méně utrácet za domácí poptávku. Pro zachování růstu potřebují nominální a reálnou devalvaci své měny, aby se snížil jejich obchodní deficit. Země, které přespříliš šetří a hospodařily s přebytky běžného účtu, například Čína, Japonsko a Německo, se však nominálnímu zhodnocování svých měn vzpírají. Vyšší směnný kurz by snížil jejich přebytky běžného účtu, protože nejsou schopné nebo ochotné snížit své úspory a zachovat si růst prostřednictvím vyšších výdajů za domácí spotřebu.
V eurozóně problém ještě zhoršuje skutečnost, že Německo, vybavené rozsáhlými přebytky, dokáže se silným eurem žít, kdežto země PIIGS (Portugalsko, Irsko, Itálie, Řecko a Španělsko) nikoliv. Právě naopak, se svými rozsáhlými externími schodky PIIGS potřebují strmou devalvaci, aby oživily růst, zatímco zavádějí bolestivé fiskální a další strukturální reformy.
TOKIO – Riziko globálních měnových a obchodních válek se vyostřuje, jelikož většina ekonomik dnes uskutečňuje konkurenční devalvace. Všichni hrají hru, v níž někteří musí prohrát.
Dnešní tenze vycházejí z paralýzy, jež postihla snahu o návrat do globální rovnováhy. Země s příliš vysokými výdaji, například Spojené státy a další „anglosaské“ ekonomiky, které se opíraly o příliš dlouhou dluhovou páku a hospodařily s deficity běžného účtu, teď musí více šetřit a méně utrácet za domácí poptávku. Pro zachování růstu potřebují nominální a reálnou devalvaci své měny, aby se snížil jejich obchodní deficit. Země, které přespříliš šetří a hospodařily s přebytky běžného účtu, například Čína, Japonsko a Německo, se však nominálnímu zhodnocování svých měn vzpírají. Vyšší směnný kurz by snížil jejich přebytky běžného účtu, protože nejsou schopné nebo ochotné snížit své úspory a zachovat si růst prostřednictvím vyšších výdajů za domácí spotřebu.
V eurozóně problém ještě zhoršuje skutečnost, že Německo, vybavené rozsáhlými přebytky, dokáže se silným eurem žít, kdežto země PIIGS (Portugalsko, Irsko, Itálie, Řecko a Španělsko) nikoliv. Právě naopak, se svými rozsáhlými externími schodky PIIGS potřebují strmou devalvaci, aby oživily růst, zatímco zavádějí bolestivé fiskální a další strukturální reformy.