Hongkongskými elegantními nákupními středisky žádné vojenské holínky asi pochodovat nebudou, přece je ale ve vzduchu cítit typický zápach totality. Z úst obyvatel Hongkongu se linou zrádné fráze: mluví se o potřebě zákonů proti rozvracečům, kontroly tisku, silného vedení, o přizpůsobování Hongkongu nové realitě. Všichni vzhlížejí k velkému severnímu sousedu a všichni mumlají cosi o sobeckém zájmu.
Po roce 1997, kdy čínský ,,anšlus" nepřinesl okamžitě rozsáhlé změny, se o osud Hongkongu svět téměř přestal zajímat. Za poslední rok či dva ovšem integrace s Čínskou lidovou republikou rozhodně přidala na tempu.
Poměry v novinách South China Morning Post , které jsou jedním z předních anglicky psaných hongkongských deníků a tudíž velmi viditelným měřítkem politické situace, jsou poměrně dobrým příkladem toho, co se děje ve všech hongkongských institucích. Atmosféra v novinách začala znatelně houstnout, když z novin na nátlak shora začala odcházet jedna osvícená novinářská špička za druhou.
Hongkongskými elegantními nákupními středisky žádné vojenské holínky asi pochodovat nebudou, přece je ale ve vzduchu cítit typický zápach totality. Z úst obyvatel Hongkongu se linou zrádné fráze: mluví se o potřebě zákonů proti rozvracečům, kontroly tisku, silného vedení, o přizpůsobování Hongkongu nové realitě. Všichni vzhlížejí k velkému severnímu sousedu a všichni mumlají cosi o sobeckém zájmu.
Po roce 1997, kdy čínský ,,anšlus" nepřinesl okamžitě rozsáhlé změny, se o osud Hongkongu svět téměř přestal zajímat. Za poslední rok či dva ovšem integrace s Čínskou lidovou republikou rozhodně přidala na tempu.
Poměry v novinách South China Morning Post , které jsou jedním z předních anglicky psaných hongkongských deníků a tudíž velmi viditelným měřítkem politické situace, jsou poměrně dobrým příkladem toho, co se děje ve všech hongkongských institucích. Atmosféra v novinách začala znatelně houstnout, když z novin na nátlak shora začala odcházet jedna osvícená novinářská špička za druhou.