0

Boj Umara a Usámy

Historie zná mnoho takových příběhů: vznikne politická strana, kterou mají lidé za zlý žert. Když se jí zrovna nevysmívají, snaží se ji ignorovat. Pak se zhorší ekonomika nebo se objeví nějaká vnější hrozba a strana kráčí přímou čarou k moci. A když se dostane do vlády - vzpomeňme na Hitlera, Mussoliniho, ale i na mullaha Umara v Afghánistánu - je všechen smích naráz ten tam.

Také v Polsku vzniká podobně "žertéřská" strana zhoubných myšlenek. Jmenuje se "Sebeobrana" a tlumočí - aspoň to tvrdí - nespokojenost chudých rolníků a lidí radikálně nespokojených se zdejší politikou. V čele "Sebeobrany" stojí uvřískaný primitiv jménem Andrzej Lepper. Tento darebácký lotr, podobající se spíše běloruskému diktátorovi Aleksandru Lukašenkovi než jiným velkým diktátorům, je nicméně představitelem ohyzdné postmoderní podoby iracionální politiky.

Proto se mu nelze smát. Hitler, Lenin a Mussolini toužili po moci, aby s pomocí státu a jeho moci mohli uskutečnit své myšlenky a své programy. Avšak dnešní antidemokraté vidí ve státě překážku. Chtějí moc státu zničit, aby se šakalové jako oni mohli nakrmit jeho mrtvolou.

"Sebeobrana" se již zúčastnila několika parlamentních voleb, ale do letošního roku v nich nikdy nezískala více než dvě procenta hlasů. Tři týdny před zářijovými volbami jí ovšem průzkumy volebních preferencí přisoudily sedm až osm procent. Lidé měli vesměs za to, že jde o přehnaný odhad, ale když volby skončily, "Sebeobrana" získala bezmála jedenáct procent všech hlasů a stala se třetí největší stranou v parlamentu.