0

Olympijské nefér hry

NEW YORK – Čína lobbovala dlouze a tvrdě, aby mohla uspořádat letošní letní olympijské hry, a když bylo oznámeno rozhodnutí přidělit hry Pekingu, tisíce Číňanů doslova tančily v ulicích. Pro Číňany to měla být příležitost ukázat světu, jak daleko oni i jejich země došli.

Nevím, zda existuje mandarínský ekvivalent rčení: „Dávej si pozor na to, co si přeješ,“ ale pokud ano, pak tuto situaci rozhodně vystihuje. Číně se dostává obrovské mezinárodní pozornosti, ale ne takové, s jakou počítala. Naopak se ocitá pod přísným mezinárodním drobnohledem ve všech možných otázkách, od politiky vůči Tibetu, lidských práv a bezpečnosti produktů až po kurz své měny, politiku v Súdánu a globální klimatické změny. To, co se mělo stát okamžikem slávy, se změnilo v okamžik kritiky.

Je pravděpodobné, že několik vedoucích světových představitelů včetně britského premiéra Gordona Browna, německé kancléřky Angely Merkelové a generálního tajemníka Organizace spojených národů Pan Ki-muna se slavnostního zahájení nezúčastní. Několik významných amerických politiků vyjádřilo podporu bojkotu. Další hlavy států, například francouzský prezident Sarkozy, neúčast zvažují.

V mnoha oblastech domácí i zahraniční politiky si Čína kritiku samozřejmě zaslouží. Peskování Číny je však pomýlené. Přehlíží, čeho všeho tato země dosáhla, a riskuje důsledky, které se neslučují s tím, co by sami kritici rádi viděli.