9

Ekonomický mýtus olympských rozměrů

NORTHAMPTON – Pořádat olympijské hry je podle legendy pro vybrané město a zemi ekonomickým požehnáním. Ve skutečnosti je olympiáda častěji žrout peněz, jak právě zjišťuje Rio de Janeiro.

Zaprvé si vezměme, jak se hry pořádajícímu městu přidělují. Mezinárodní olympijský výbor (MOV), neregulovaný globální monopol, jednou za dva roky koná aukci, v níž mezi sebou soupeří světové metropole prokazující svou vhodnost. Nabídkové řízení uchazečského města obvykle vedou šéfové firem, často z oblasti stavebnictví, jimž by příprava na hry byla dozajista ku prospěchu. Města mimo jiné nabízejí honosná sportoviště, okázalé slavnostní prostory, nově vybudované dopravní sítě, luxusní ubytování pro sportovce a mediální a vysílací centra.

Výsledek takového procesu je předvídatelný: vítězná města obvykle nabídku přeženou. Náklady na pořádání letních olympijských her v současnosti dosahují 15 až 20 miliard dolarů, včetně výstavby a renovace sportovišť a zázemí, provozu a bezpečnosti a dodatečné infrastruktury. Celkový výnos pro pořadatelské město z podílu na mezinárodních televizních kontraktech (zhruba 25 %, zbylých 75 % jde MOV), mezinárodních a domácích sponzorských smluv a prodeje vstupenek a suvenýrů činí 3,5 až 4,5 miliardy dolarů. Jinými slovy, náklady pohodlně překračují výnosy o deset miliard dolarů a víc.

Ti, kdo se bijí za pořadatelství pro své město, tvrdí často, že krátkodobý deficit se změní v dlouhodobý zisk, protože posílí cestovní ruch, zahraniční investice a obchod, nemluvě o zlepšení národní nálady. Ani tento působivý argument empirické důkazy nepotvrzují.