1

Stará levice versus nová levice v Latinské Americe

Nedávné volební výsledky v Latinské Americe lze interpretovat dvěma způsoby. Zaprvé a nejzřetelněji, údajný obrat k levici upouští páru, a to dost rychle. V posledních týdnech byl v Peru poražen hypernacionalista Ollanta Humala, klon venezuelského prezidenta Huga Cháveze, v Kolumbii se 62% hlasů drtivě zvítězil konzervativní Alvaro Uribe a v mexických prezidentských volbách, stanovených na 2. července, zaostává Andrés Manuel López Obrador. Všechny tyto nesouvisející události zdánlivě odporují levicovému trendu v Latinské Americe.

Na tyto události však lze pohlížet i jiným způsobem. Ano, prezident Uribe sice obhájil znovuzvolení, avšak velkým překvapením v Kolumbii byl konec systému dvou stran, jež v zemi dominovaly desítky let, a nástup levicové Polo Democrático coby druhé největší politické síly ve státě.

Obdobně platí, že ačkoli v Peru zvítězil Alan García, nepatří ke tvrdě levicové partaji, která nakonec prozřela (jako Lula da Silva v Brazílii, Michelle Bacheletová v Chile a Tabaré Vázquez v Uruguayi). Jeho strana APRA, kterou už ve 20. letech minulého století založil Victor Raúl Haya de la Torre, je v regionu jednou z nejstarších a nejsilněji anachronických populistických organizací.

Tak jako Chávez ve Venezuele, Kirchner v Argentině, Evo Morales v Bolívii a López Obrador v Mexiku, prezident García patří k nereformované levici, která vychází ze silné latinskoamerické populistické tradice. Mohl se sice snad hodně ponaučit ze svého katastrofického prezidentství v 80. letech, ale má mnohem blíž ke špatné levici než k té správné. V Mexiku López Obrador začal v posledních dnech získávat v předvolebních průzkumech a zároveň projevovat svou barvu, když mexickým voličům slibuje modré z nebe.