8

Problém s politiky a historiky

STANFORD – “Historie se neopakuje, ale rýmuje,” jak vtipně poznamenal Mark Twain. Političtí lídři tomuto postřehu po generace propůjčují věrohodnost, protože se snažili utvářet své odkazy, kdy si připisovali úspěch za to, co fungovalo a naopak vinili své předchůdce či politické oponenty z toho co selhalo.

Mnoho politiků si dobarvuje skutečnost dokonce i poté, co opustili úřad. Britský premiér Winston Churchill se jednou chlubil, že “historie ke mně bude vlídná, protože si ji plánuji utvořit.“ A opravdu, jeho několikadílný opus o druhé světové válce obsahuje nejen většinu jeho památných výroků (“their finest hour,“ “tolik dluženo tak mnoha lidmi tak málo jiným lidem“), ale je také napěchován opodstatněními jeho akcí během války.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Churchillovi spisy mohou být možná zaujaté, ale nabízejí pozoruhodnou interní informace a detaily, které nejsou snadno vyvoditelné z poznámek instrukcí, které jsou obvykle nekompletní a střežené ve velkém stylu. Jak je všem historikům známo, existuje velký tlak k pamatování minulosti v podobě, v jaké ji chtějí vítězové. Jak kdysi řekl Napoleon Bonaparte, “Historie je souborem dohodnutých lží.“

Dnes je to prezident Barack Obama kdo se snaží definovat své dědictví, když se jeho prezidentství chýlí ke konci a pozornost se upíná na volbu jeho následovníka. A je tímm již docela zaměstnán. Během jeho nedávné návštěvy Japonska na summitu G7 se například stal prvním úřadujícím prezidentem, který navštívil Hirošimu, město zdevastované během jaderného útoku v roce 1945, nařízeném prezidentem Harrym S. Trumanem s cílem předejít pozemní invazi a urychlit konec druhé světové války.

Obama také podstrkoval své ekonomické úspěchy, kdy tvrdil, že předešel další velké hospodářské krizi. Řekl, že jeho zákon o nezaměstnanosti zamezil tomu, aby míra nezaměstnanosti vyletěla na 30% - o pět procent výše, než byla při vrcholu velké hospodářské krize.

To je a priori nonsense. Obamovi vlastní poradci odhadli, že jeho balíček pobídek zabránil nárůstu nezaměstnanosti o jedno procento během vrcholu nezaměstnanosti, ne o 20%, jak tvrdí sám prezident.

Obama není prvním politickým lídrem, který se zapojil do nadsázek, ale i při standardech internetového věku jde o nehorázný blud. Často také tvrdil, že se všichni ekonomové shodují, že jeho politika fungovala. Pravda je, že zatímco někteří s hodnocením jeho poradců souhlasí, jiní věří, že pobídka měl malý, možná dokonce negativní efekt.

Je zajímavé, že Obama s tím, jak se mu krátí dny v úřadu, cítí potřebu glorifikovat své činy. A ještě zajímavější bude sledovat, jak využívá své inteligence, výřečnosti a zkušeností po odchodu do politického důchodu. Dva prezidenti, se kterými jsem nejvíce pracoval – Ronald Reagan a George H.W. Bush, většinou nechali psaní a mluvení na ostatních. U obou se zdálo, že jsou spokojení s tím, co dokázali a co museli nechat nedokončené; a u obou s časem rostl formát a popularita.

Okamžitá hodnocení politických lídrů jsou obvykle modifikovaná, mnohdy významně, následujícími generacemi. Historici a novináři u málokterého prezidenta vnucovali jeho úspěchy tolik, jako u Franklina Delano Roosevelta. Já považuji FDR za nejvýznamnějšího prezidenta dvacátého století, kvůli jeho vedení během druhé světové války. Většina ekonomů však dnes odmítá dřívější tvrzení, že “New Deal“ ukončil velkou hospodářskou krizi.

V roce 1938 byla zaměstnanost vyšší než 17%. Blízký přítel FDR, ministr financí Henry Morgenthau Jr., se bál, že “po osmi letech…budeme mít stejnou nezaměstnanost, jako na začátku…a obrovský dluh navrch.“ Někteří ekonomové věří, že programy FDR, podpírající ceny a příjmy, byly kontraproduktivní a zamezili vyčištění trhu a jeho odražení se ode dna. Většina ekonomických historiků nyní věří, že to bylo jen díky masivní mobilizaci v druhé světové válce, díky které došlo k ukončení krize.

V protikladu s FDR byl Truman původně považován za průměrného prezidenta, obchodník s oděvy z Missouri, který se stal náhodou viceprezidentem a nahradil FDR po jeho smrti. Truman málem v roce 1948 prohrál s Republikánem Thomasem Dewey. V roce 1953, kdy ho nahradil Dwight Eisenhower, by jen málokdo čekal, že se Truman později zařadí mezi významné prezidenty.

A přitom to byl Truman, kdo ukončil druhou světovou válku a dohlížel na architekturu poválečné globální bezpečnosti a ekonomiky: Marshallův plán, NATO, Všeobecnou dohoda na clech a obchodu, Mezinárodní měnový fond a Světovou banku. A byla to jeho politika, která umožnila obnovení válkou zdevastovaných společenství a z poraženého Německa a Japonska udělala silné spojence, v protikladu s chaosem, který spáchala Versailleská smlouva po první světové válce. Navíc, bylo to za Trumana, kdy se odehrál první velký krok v revoluci občanských práv v Americe – zrušení rasové segregace v armádě.

Říká se, že krátce poté, co prezident Richard Nixon obnovil vztahy s Čínou, se ho premiér Zhou Enlai zeptal, co si myslí o francouzské revoluci; Nixon odvětil “Je příliš brzy na to to hodnotit.“ Stejně tak je pravděpodobně příliš brzy na hodnocení lídrů, jako je německá kancléřka Angela Merkelová či britský premiér David Cameron. Ačkoliv měli oba velmi slibná funkční období, byli oba konfrontováni s velkou, ne-li přímo existenciální výzvou: imigrace z Blízkého východu v případě Merkelové a vztah s Evropou u Camerona.

Fake news or real views Learn More

Někdy existuje jasná spojka mezi politikou lídra a stavem země během jeho nebo jejího funkčního období. Nebudu nesouhlasit s historikem, který bude tvrdit, že Venezuela byla “vykuchána“ populistickým socialismem a ekonomickou negramotností prezidenta Huga Cháveze.

Nicméně v případě dalších politických lídrů – čínského Xi Jinpinga, Narendra Modi z Indie Mauricia Macri v Argentině či Enrique Peña Nieto v Mexiku – je stále velmi brzo. Budou v úřadu během mnoha dalších výzev a budou posuzováni podle toho, co zanechají svým následovníkům (a i podle toho, jak si s tím tito následovníci poradí). Historie je v tomto vrtkavá; historici, co ji píšou, jsou však ještě vrtkavější.