NEW YORK – Pro mezinárodní pozorovatele Spojených států není snadné pochopit politickou paralýzu, která zemi svírá a vážně ohrožuje americkou schopnost řešit domácí potíže a přispívat k hledání východisek z mezinárodních problémů. Americká vládní krize je nejvážnější v moderní historii. Navíc je pravděpodobné, že se v příštích letech ještě zhorší.
Prezident Barack Obama při prosazování svého základního programu, ať už v oblasti zdravotnictví, změny klimatu či finanční reformy, naráží na obtíže, které je na první pohled těžké pochopit. Vždyť se těší osobní popularitě a jeho Demokratická strana má většinu v obou komorách kongresu. Přesto jeho program vázne a ideologické rozepře v zemi se prohlubují.
Počátkem listopadu Obamova oblíbenost dosahovala mezi demokraty 84 %, oproti pouhým 18 % mezi republikány. Že země postupuje správným směrem, se domnívalo 58 % demokratů, ale jen 9 % republikánů. Pro vyslání dodatečných 40 tisíc vojáků do Afghánistánu bylo pouhých 18 % demokratů, zatímco mezi republikány byla podpora vyslání posil 57%. Ve skutečnosti výrazná většina demokratů, totiž 60 %, upřednostňovala snížení počtu vojáků v Afghánistánu, ve srovnání s pouhými 26 % mezi republikány. Umírněný střed nezávislých (ani demokraté, ani republikáni) byl u všech těchto otázek rozdělen rovnoměrněji.
Tyto obrovské názorové neshody pramení zčásti z toho, že Amerika je čím dál polarizovanější společností. Rozšířily se politické rozdíly mezi bohatými a chudými, mezi etnickými skupinami (nehispánští běloši versus Američané afrického původu a Hispánci), napříč příslušnostmi k církvím, mezi rozenými Američany a přistěhovalci a podél dalších sociálních zlomů. Americkou politiku naplnil jed, jak zesílilo přesvědčení, zejména na hlasité krajní pravici, že vládní politika je zápas „s nulovým součtem“ mezi různými sociálními skupinami a politickými názory.
Navíc je narušený samotný politický proces. Senát teď funguje na základě neformálního pravidla, že odpůrci se snaží legislativní návrh pohřbít prostřednictvím obstrukce – procedurální snahy znemožnit návrhu, aby postoupil k hlasování. K přebití obstrukce zastánci návrhu potřebují 60 ze 100 hlasů, tedy nejen prostou většinu. To se u kontroverzních politik – třeba u závazných snížení uhlíkových emisí – ukázalo jako nemožné, i když prostá většina legislativu podporuje.
Neméně hluboká krize pramení z úlohy velkých peněz v politice. Politickým jednáním, před zraky veřejnosti ukrytým, dnes vévodí zákulisní lobbing mocných korporací. Největší hráči, mimo jiné Wall Street, automobilky, zdravotnický průmysl, zbrojní průmysl a realitní sektor, americké i světové ekonomice v uplynulém desetiletí přivodili značnou škodu. Řada pozorovatelů pokládá lobbování za jistý druh legální korupce, při níž jdou z ruky do ruky obrovské sumy peněz, často ve formě financování volebních kapaní, odměnou za konkrétní politické přístupy a hlasy.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Konečně největší roli ze všech možná v propukající americké vládní krizi hraje politická paralýza obklopující federální rozpočet USA. Americká veřejnost urputně odmítá platit vyšší daně, avšak trendová hladina zdanění (kolem 18 % národního důchodu) nedostačuje na úhradu stěžejních funkcí vlády. Vláda USA teď v důsledku toho řádně nezajišťuje základní veřejné služby, jako jsou moderní infrastruktura (rychlá železnice, kvalitnější zpracovávání odpadů, širokopásmový internet), obnovitelná energie napomáhající boji proti změně klimatu, slušné školy a financování zdravotní péče pro ty, kdo si ji nemohou dovolit.
Mohutný odpor proti vyšším daním, v kombinaci s rostoucím seznamem naléhavých nenaplněných potřeb, vede k chronické nedostatečnosti výkonu americké vlády a čím dál nebezpečnější výši rozpočtových schodků a vládního dluhu. Letos rozpočtový deficit dosahuje mírového rekordu, na úrovni kolem 10 % HNP, mnohem vyšší než v ostatních zemích s vysokými příjmy.
Obamovi se tento fiskální pat zatím nedaří prolomit. Aby ve volbách roku 2008 zvítězil, slíbil, že žádné domácnosti s ročními příjmy do 250 tisíc dolarů nezvýší daně. Tento závazek nezvyšovat daně a postoje veřejnosti, které k němu Obamu přivedly, blokují rozumné politiky.
Je jen málo „plýtvání“, které lze z domácích výdajů vyškrtnout, a existuje mnoho oblastí, kde je zapotřebí veřejné výdaje zvýšit. Vyšší daně pro bohaté, ač oprávněné, tuto schodkovou krizi ani zdaleka nevyřeší. Amerika ve skutečnosti potřebuje daň z přidané hodnoty, která se široce využívá v Evropě, leč sám Obama tento typ zvýšení daní během své předvolební kampaně rázně vyloučil.
V nadcházejících letech se tyto ochromující faktory mohou ještě vyostřit. Rozpočtové deficity by nadále mohly bránit veškerým smysluplným snahám v oblastech kritických potřeb. Spory nad válkami v Iráku a Afghánistánu by i napříště mohly blokovat rozhodnou změnu politiky, například stažení vojsk. Touha republikánů porazit demokraty by je mohla vést k nasazení všech machinací, aby znemožnili hlasování a zpomalili legislativní reformy.
Průlom si vyžádá zásadní změnu směřování. USA musí odejít z Iráku a Afghánistánu a tím ušetřit 150 miliard dolarů ročně na jiné účely a zmírnit napětí zapříčiněná vojenskou okupací. USA musí zvýšit daně, aby zaplatily nové výdajové iniciativy, zejména v oblastech udržitelné energie, změny klimatu, vzdělávání a výpomoci chudým.
Aby Obama předešel další polarizaci a paralýze americké politiky, bude muset udělat víc pro to, aby Američané lépe porozuměli naléhavosti změn, které slíbil. Jedině takové změny – včetně reformy lobbingu – mohou vzkřísit efektivní správu věcí veřejných.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
Contrary to what former US President Donald Trump would have the American public believe, no president enjoys absolute immunity from criminal prosecution. To suggest otherwise is to reject a bedrock principle of American democracy: the president is not a monarch.
explains why the US Supreme Court must reject the former president's claim to immunity from prosecution.
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
NEW YORK – Pro mezinárodní pozorovatele Spojených států není snadné pochopit politickou paralýzu, která zemi svírá a vážně ohrožuje americkou schopnost řešit domácí potíže a přispívat k hledání východisek z mezinárodních problémů. Americká vládní krize je nejvážnější v moderní historii. Navíc je pravděpodobné, že se v příštích letech ještě zhorší.
Prezident Barack Obama při prosazování svého základního programu, ať už v oblasti zdravotnictví, změny klimatu či finanční reformy, naráží na obtíže, které je na první pohled těžké pochopit. Vždyť se těší osobní popularitě a jeho Demokratická strana má většinu v obou komorách kongresu. Přesto jeho program vázne a ideologické rozepře v zemi se prohlubují.
Počátkem listopadu Obamova oblíbenost dosahovala mezi demokraty 84 %, oproti pouhým 18 % mezi republikány. Že země postupuje správným směrem, se domnívalo 58 % demokratů, ale jen 9 % republikánů. Pro vyslání dodatečných 40 tisíc vojáků do Afghánistánu bylo pouhých 18 % demokratů, zatímco mezi republikány byla podpora vyslání posil 57%. Ve skutečnosti výrazná většina demokratů, totiž 60 %, upřednostňovala snížení počtu vojáků v Afghánistánu, ve srovnání s pouhými 26 % mezi republikány. Umírněný střed nezávislých (ani demokraté, ani republikáni) byl u všech těchto otázek rozdělen rovnoměrněji.
Tyto obrovské názorové neshody pramení zčásti z toho, že Amerika je čím dál polarizovanější společností. Rozšířily se politické rozdíly mezi bohatými a chudými, mezi etnickými skupinami (nehispánští běloši versus Američané afrického původu a Hispánci), napříč příslušnostmi k církvím, mezi rozenými Američany a přistěhovalci a podél dalších sociálních zlomů. Americkou politiku naplnil jed, jak zesílilo přesvědčení, zejména na hlasité krajní pravici, že vládní politika je zápas „s nulovým součtem“ mezi různými sociálními skupinami a politickými názory.
Navíc je narušený samotný politický proces. Senát teď funguje na základě neformálního pravidla, že odpůrci se snaží legislativní návrh pohřbít prostřednictvím obstrukce – procedurální snahy znemožnit návrhu, aby postoupil k hlasování. K přebití obstrukce zastánci návrhu potřebují 60 ze 100 hlasů, tedy nejen prostou většinu. To se u kontroverzních politik – třeba u závazných snížení uhlíkových emisí – ukázalo jako nemožné, i když prostá většina legislativu podporuje.
Neméně hluboká krize pramení z úlohy velkých peněz v politice. Politickým jednáním, před zraky veřejnosti ukrytým, dnes vévodí zákulisní lobbing mocných korporací. Největší hráči, mimo jiné Wall Street, automobilky, zdravotnický průmysl, zbrojní průmysl a realitní sektor, americké i světové ekonomice v uplynulém desetiletí přivodili značnou škodu. Řada pozorovatelů pokládá lobbování za jistý druh legální korupce, při níž jdou z ruky do ruky obrovské sumy peněz, často ve formě financování volebních kapaní, odměnou za konkrétní politické přístupy a hlasy.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Konečně největší roli ze všech možná v propukající americké vládní krizi hraje politická paralýza obklopující federální rozpočet USA. Americká veřejnost urputně odmítá platit vyšší daně, avšak trendová hladina zdanění (kolem 18 % národního důchodu) nedostačuje na úhradu stěžejních funkcí vlády. Vláda USA teď v důsledku toho řádně nezajišťuje základní veřejné služby, jako jsou moderní infrastruktura (rychlá železnice, kvalitnější zpracovávání odpadů, širokopásmový internet), obnovitelná energie napomáhající boji proti změně klimatu, slušné školy a financování zdravotní péče pro ty, kdo si ji nemohou dovolit.
Mohutný odpor proti vyšším daním, v kombinaci s rostoucím seznamem naléhavých nenaplněných potřeb, vede k chronické nedostatečnosti výkonu americké vlády a čím dál nebezpečnější výši rozpočtových schodků a vládního dluhu. Letos rozpočtový deficit dosahuje mírového rekordu, na úrovni kolem 10 % HNP, mnohem vyšší než v ostatních zemích s vysokými příjmy.
Obamovi se tento fiskální pat zatím nedaří prolomit. Aby ve volbách roku 2008 zvítězil, slíbil, že žádné domácnosti s ročními příjmy do 250 tisíc dolarů nezvýší daně. Tento závazek nezvyšovat daně a postoje veřejnosti, které k němu Obamu přivedly, blokují rozumné politiky.
Je jen málo „plýtvání“, které lze z domácích výdajů vyškrtnout, a existuje mnoho oblastí, kde je zapotřebí veřejné výdaje zvýšit. Vyšší daně pro bohaté, ač oprávněné, tuto schodkovou krizi ani zdaleka nevyřeší. Amerika ve skutečnosti potřebuje daň z přidané hodnoty, která se široce využívá v Evropě, leč sám Obama tento typ zvýšení daní během své předvolební kampaně rázně vyloučil.
V nadcházejících letech se tyto ochromující faktory mohou ještě vyostřit. Rozpočtové deficity by nadále mohly bránit veškerým smysluplným snahám v oblastech kritických potřeb. Spory nad válkami v Iráku a Afghánistánu by i napříště mohly blokovat rozhodnou změnu politiky, například stažení vojsk. Touha republikánů porazit demokraty by je mohla vést k nasazení všech machinací, aby znemožnili hlasování a zpomalili legislativní reformy.
Průlom si vyžádá zásadní změnu směřování. USA musí odejít z Iráku a Afghánistánu a tím ušetřit 150 miliard dolarů ročně na jiné účely a zmírnit napětí zapříčiněná vojenskou okupací. USA musí zvýšit daně, aby zaplatily nové výdajové iniciativy, zejména v oblastech udržitelné energie, změny klimatu, vzdělávání a výpomoci chudým.
Aby Obama předešel další polarizaci a paralýze americké politiky, bude muset udělat víc pro to, aby Američané lépe porozuměli naléhavosti změn, které slíbil. Jedině takové změny – včetně reformy lobbingu – mohou vzkřísit efektivní správu věcí veřejných.