0

Obama si počíná správně

NEW YORK – Americký prezident Barack Obama se stal terčem ostré kritiky za způsob, jímž reagoval na revoluční změny v severní Africe a na Blízkém východě. Prezident totiž na tyto změny příliš nereagoval, přinejmenším ne veřejně.

A právě to je problém pro salonní bojovníky, kteří sledují vývoj událostí na počítačových a televizních obrazovkách ve Washingtonu a New Yorku. Chtějí, aby Obama věci více řešil. Místo aby zaujal obezřetný přístup a ponechal demonstranty v Íránu, Tunisku, Egyptě, Libyi, Bahrajnu, Jemenu a na dalších místech, aby se za svá práva brali sami, měl by podle kritiků hovořit drsným jazykem nebo ještě lépe vyslat do oblasti americké letectvo a sestřelit Kaddáfího stíhačky a bojové vrtulníky z oblohy. Chtějí, aby Obama poručil tamním diktátorům, ať odstoupí, jinak…

Jinak co? Co přesně se jinak stane? Jistě, americká vláda si v uplynulých padesáti letech hýčkala až příliš mnoho brutálních diktátorů. Během studené války se různí uzurpátoři moci těšili americké štědrosti – hlavně když byli antikomunističtí („naši bastardi“). Blízkovýchodní diktátoři byli zahrnováni penězi a zbraněmi – hlavně když neútočili na Izrael a drželi na uzdě islamisty. V obou případech se tyto pohodlné vztahy udržely přespříliš dlouho. A v případě arabských zemí pouze napomohly k rozdmýchání islámského extremismu.

A přesto je při zahajování přechodu na demokratičtější formy vládnutí výhodné být klientským státem USA. V 80. letech se Jihokorejské republice, Filipínám a Tchaj-wanu podařilo svrhnout své diktátory zčásti i proto, že byli bezvýhradně závislí na amerických zbraních a penězích. A v době, kdy se studená válka chýlila k závěru, už antikomunismus nezaručoval ochranu ze strany USA. Když tedy Korejci, Filipínci a Tchajwanci povstali proti svým vládcům, zareagovaly USA tak – byť opožděně –, že sdělily svým vojenským chráněncům, ať odstoupí. Něco podobného pravděpodobně diskrétním způsobem proběhlo i v Egyptě.