KODAŇ – V jednom ze svých prvních veřejných politických prohlášení se nově zvolený americký prezident Barack Obama zaměřil na změnu klimatu a jasně uvedl své priority a fakta, o něž se tyto priority opírají. Obojí je bohužel málo přesvědčivé, ba možná dokonce chybné.
Přehled Obamovy politiky byl pomocí videopřenosu prezentován na Summitu guvernérů o globálním oteplování, pořádaném kalifornským guvernérem Arnoldem Schwarzeneggerem, a znovu předložen politikům shromážděným v polské Poznani, aby propracovali harmonogram opatření souvisejících s globálním oteplováním. Podle Obamy „jen málo problémů, před nimiž Amerika a svět stojí, je naléhavějších než zápas se změnou klimatu.“
Takové výroky jsou dnes běžné u většiny politických lídrů po celém světě, třebaže opomíjejí řešit otázku, jak mnoho můžeme ve prospěch Ameriky a světa udělat pomocí klimatických politik ve srovnání s jinými politikami.
Vezměme si například hurikány v Americe. Je zjevné, že na pustošivé dopady Katriny na New Orleans, kde se katastrofa tohoto typu dlouho očekávala, by politika zaměřená na snižování emisí CO2 měla nulový vliv. Během příštího půlstoletí by tu i rozsáhlá snížení emisí CO2 měla jen zanedbatelný účinek.
Naproti tomu přímé politiky k nápravě zranitelných míst New Orleans mohly obrovským a zbytečným nákladům v podobě lidské strázně a ekonomických ztrát předejít. Tyto politiky měly zahrnovat přísnější stavební normy, promyšlenější evakuační plány a lepší ochranu mokřadů (které mohly snížit zuřivost hurikánu). Co je však nejdůležitější, kdyby se věnovalo více pozornosti údržbě a obnově protipovodňových náspů, celé město mohlo být ušetřeno. Snad právě tento typ preventivních opatření by měl být Obamovou prioritou.
Podobně se zamysleme nad světovým hladem. Výzvy k aktivitě v oblasti změny klimatu odrážejí obavy, že by globální oteplování mohlo podlomit zemědělskou výrobu, zejména v rozvojovém světě. Avšak globální zemědělsko-ekonomické modely ukazují, že i při nejpesimističtějších předpokladech globální oteplování sníží zemědělskou produkci do konce století jen o 1,4%. Vzhledem k tomu, že zemědělský výstup se v tomto období více než zdvojnásobí, změna klimatu přinejhorším způsobí to, že se produkce potravin nezdvojnásobí do roku 2080, ale až do roku 2081.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Navíc realizace Kjótského protokolu s vynaložením 180 miliard dolarů ročně by do konce století zabránila hladovění dvou milionů lidí, avšak za pouhých 10 miliard dolarů ročně bychom podle odhadů Organizace spojených národů mohli pomoci 229 milionům hladovějících lidí hned dnes . Kdykoli peníze utracené za klimatické politiky zachrání před hladovění jednoho člověka za sto let, mohla by tatáž částka zachránit 5000 lidí teď. To by nepochybně mělo patřit mezi Obamovy přední priority.
Obama dále řekl, proč chce upřednostnit politiky zaměřené na globální oteplování: „Vědecké podklady jsou nezpochybnitelné a fakta jasná. Hladiny moří rostou. Pobřeží ubývá. Zaznamenali jsme rekordní sucha, rozmach hladomoru a bouře, které s každou další sezónou hurikánů sílí.“
Ano, globální oteplování probíhá a lidstvo je za něj částečně zodpovědné, ale tato tvrzení – nehledě na jejich výřečnost – jsou chybná anebo zavádějící.
Hladiny moří sice stoupají, ale to se děje už přinejmenším od počátku 19. století. V éře satelitních měření se tento růst nezrychluje (vlastně jsme v posledních dvou letech byly svědky poklesu hladiny moří). OSN očekává během současného století zvýšení asi o 30 centimetrů – zhruba totéž, co jsme zažili už v minulých 150 letech.
Během tohoto období se mnohé pobřežní čáry zvýšily, nejzřetelněji v Holandsku, protože bohaté země mohou své území snadno ochránit, a dokonce rozšířit. Ale i pro často připomínaný Bangladéš platí, že vědci právě letos doložili, že tato země se rozrůstá o 20 čtverečních kilometrů ročně, protože říční sedimentace nad zvyšující se hladinou moře vítězí.
Obamovo tvrzení o rekordních suchách také neobstojí ani při letmém pohledu – ve Spojených státech podle všech vědeckých odhadů během posledního století vlhkosti přibývalo (sucho dosáhlo vrcholu během „vyprahlé pustiny“ 30. let). Za uplynulé půlstoletí to platí dokonce i globálně, jak dokládá jedna z nejčerstvějších studií skutečné půdní vlhkosti: „celosvětově pro půdní vlhkost platí trend mírného vlhnutí.“
Za poslední půlstoletí dále prudce ubylo hladovění. Hlavní výchylkou jsou poslední dva roky rekordně vysokých cen potravin, jež nezapříčinila změna klimatu, ale politiky, které ji měly potírat: úprk k etanolu, díky němuž se potraviny lijí do aut, což tlačí vzhůru ceny potravin. Světová banka odhaduje, že tato politika přivedla k hladovění přinejmenším 30 milionů lidí. Citovat hladovění způsobené jistou politikou jako argument pro další uskutečňování téže politiky je přinejmenším nerozumné.
Konečně je jednoduše mylné říkat, že bouře jsou v každé další sezóně hurikánů silnější. I v atlantické hurikánové pánvi, o níž obvykle slýcháme nejčastěji, se celková energie hurikánů (ACE), dle měření americké Národní správy oceánů a atmosféry, snížila od rekordu vytvořeného v roce 2005 o dvě třetiny. Pro celý svět je tento trend ještě mnohem důraznější: maximální ACE bylo dosaženo v roce 1994 a v posledních třech letech prudce poklesla, přičemž hurikány byly za poslední rok po celém světě zhruba stejně neaktivní jako kdykoli dřív od začátku měření.
S globálním oteplováním je třeba se vypořádat, ale musíme postupovat promyšleně prostřednictvím výzkumu a vývoje nízkouhlíkových alternativ. Máme-li si správně stanovit politické přístupy, je nezbytné udělat si pořádek ve faktech.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The escalating war in the Middle East must be understood in a broader context. The fact that the Iranian regime felt emboldened to risk a direct strike on Israel attests to a changing world order in which Western power is increasingly open to challenge.
considers the implications of Iran’s unprecedented decision to launch a direct strike on Israeli territory.
KODAŇ – V jednom ze svých prvních veřejných politických prohlášení se nově zvolený americký prezident Barack Obama zaměřil na změnu klimatu a jasně uvedl své priority a fakta, o něž se tyto priority opírají. Obojí je bohužel málo přesvědčivé, ba možná dokonce chybné.
Přehled Obamovy politiky byl pomocí videopřenosu prezentován na Summitu guvernérů o globálním oteplování, pořádaném kalifornským guvernérem Arnoldem Schwarzeneggerem, a znovu předložen politikům shromážděným v polské Poznani, aby propracovali harmonogram opatření souvisejících s globálním oteplováním. Podle Obamy „jen málo problémů, před nimiž Amerika a svět stojí, je naléhavějších než zápas se změnou klimatu.“
Takové výroky jsou dnes běžné u většiny politických lídrů po celém světě, třebaže opomíjejí řešit otázku, jak mnoho můžeme ve prospěch Ameriky a světa udělat pomocí klimatických politik ve srovnání s jinými politikami.
Vezměme si například hurikány v Americe. Je zjevné, že na pustošivé dopady Katriny na New Orleans, kde se katastrofa tohoto typu dlouho očekávala, by politika zaměřená na snižování emisí CO2 měla nulový vliv. Během příštího půlstoletí by tu i rozsáhlá snížení emisí CO2 měla jen zanedbatelný účinek.
Naproti tomu přímé politiky k nápravě zranitelných míst New Orleans mohly obrovským a zbytečným nákladům v podobě lidské strázně a ekonomických ztrát předejít. Tyto politiky měly zahrnovat přísnější stavební normy, promyšlenější evakuační plány a lepší ochranu mokřadů (které mohly snížit zuřivost hurikánu). Co je však nejdůležitější, kdyby se věnovalo více pozornosti údržbě a obnově protipovodňových náspů, celé město mohlo být ušetřeno. Snad právě tento typ preventivních opatření by měl být Obamovou prioritou.
Podobně se zamysleme nad světovým hladem. Výzvy k aktivitě v oblasti změny klimatu odrážejí obavy, že by globální oteplování mohlo podlomit zemědělskou výrobu, zejména v rozvojovém světě. Avšak globální zemědělsko-ekonomické modely ukazují, že i při nejpesimističtějších předpokladech globální oteplování sníží zemědělskou produkci do konce století jen o 1,4%. Vzhledem k tomu, že zemědělský výstup se v tomto období více než zdvojnásobí, změna klimatu přinejhorším způsobí to, že se produkce potravin nezdvojnásobí do roku 2080, ale až do roku 2081.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Navíc realizace Kjótského protokolu s vynaložením 180 miliard dolarů ročně by do konce století zabránila hladovění dvou milionů lidí, avšak za pouhých 10 miliard dolarů ročně bychom podle odhadů Organizace spojených národů mohli pomoci 229 milionům hladovějících lidí hned dnes . Kdykoli peníze utracené za klimatické politiky zachrání před hladovění jednoho člověka za sto let, mohla by tatáž částka zachránit 5000 lidí teď. To by nepochybně mělo patřit mezi Obamovy přední priority.
Obama dále řekl, proč chce upřednostnit politiky zaměřené na globální oteplování: „Vědecké podklady jsou nezpochybnitelné a fakta jasná. Hladiny moří rostou. Pobřeží ubývá. Zaznamenali jsme rekordní sucha, rozmach hladomoru a bouře, které s každou další sezónou hurikánů sílí.“
Ano, globální oteplování probíhá a lidstvo je za něj částečně zodpovědné, ale tato tvrzení – nehledě na jejich výřečnost – jsou chybná anebo zavádějící.
Hladiny moří sice stoupají, ale to se děje už přinejmenším od počátku 19. století. V éře satelitních měření se tento růst nezrychluje (vlastně jsme v posledních dvou letech byly svědky poklesu hladiny moří). OSN očekává během současného století zvýšení asi o 30 centimetrů – zhruba totéž, co jsme zažili už v minulých 150 letech.
Během tohoto období se mnohé pobřežní čáry zvýšily, nejzřetelněji v Holandsku, protože bohaté země mohou své území snadno ochránit, a dokonce rozšířit. Ale i pro často připomínaný Bangladéš platí, že vědci právě letos doložili, že tato země se rozrůstá o 20 čtverečních kilometrů ročně, protože říční sedimentace nad zvyšující se hladinou moře vítězí.
Obamovo tvrzení o rekordních suchách také neobstojí ani při letmém pohledu – ve Spojených státech podle všech vědeckých odhadů během posledního století vlhkosti přibývalo (sucho dosáhlo vrcholu během „vyprahlé pustiny“ 30. let). Za uplynulé půlstoletí to platí dokonce i globálně, jak dokládá jedna z nejčerstvějších studií skutečné půdní vlhkosti: „celosvětově pro půdní vlhkost platí trend mírného vlhnutí.“
Za poslední půlstoletí dále prudce ubylo hladovění. Hlavní výchylkou jsou poslední dva roky rekordně vysokých cen potravin, jež nezapříčinila změna klimatu, ale politiky, které ji měly potírat: úprk k etanolu, díky němuž se potraviny lijí do aut, což tlačí vzhůru ceny potravin. Světová banka odhaduje, že tato politika přivedla k hladovění přinejmenším 30 milionů lidí. Citovat hladovění způsobené jistou politikou jako argument pro další uskutečňování téže politiky je přinejmenším nerozumné.
Konečně je jednoduše mylné říkat, že bouře jsou v každé další sezóně hurikánů silnější. I v atlantické hurikánové pánvi, o níž obvykle slýcháme nejčastěji, se celková energie hurikánů (ACE), dle měření americké Národní správy oceánů a atmosféry, snížila od rekordu vytvořeného v roce 2005 o dvě třetiny. Pro celý svět je tento trend ještě mnohem důraznější: maximální ACE bylo dosaženo v roce 1994 a v posledních třech letech prudce poklesla, přičemž hurikány byly za poslední rok po celém světě zhruba stejně neaktivní jako kdykoli dřív od začátku měření.
S globálním oteplováním je třeba se vypořádat, ale musíme postupovat promyšleně prostřednictvím výzkumu a vývoje nízkouhlíkových alternativ. Máme-li si správně stanovit politické přístupy, je nezbytné udělat si pořádek ve faktech.