0

Jaderné cíle

LOS ANGELES – Jaderná zařízení jako vojenské cíle? Zdá se, že řinčení zbraní sílí. Západní představitelé opakovaně deklarují, že při bránění jaderným ambicím Íránu jsou na stole všechny možnosti. A londýnské Sunday Times přinesly v polovině listopadu zprávu, že Izrael třicetkrát vyhlásil kolem svého jaderného reaktoru Dimona „červený kód“ na základě sílících obav, že Sýrie pomstí jeho zářijový útok na domnělé jaderné zařízení v této zemi.

Obavy Izraele odrážejí jedinečnou historii tohoto regionu. Od konce druhé světové války se údery s cílem překazit jaderné aktivity odehrávaly výlučně na Blízkém východě: na Irák postupně udeřily Írán (1980), Izrael (1981) a Spojené státy (1991, 2003), přičemž Irák bombardoval Írán (1984-87) a Izrael (1991). Nálety však nikdy neměly závažné radiologické důsledky, poněvadž příslušná zařízení se teprve stavěla, obsahovala nevýznamná množství jaderného materiálu, radioaktivní prvky z nich byly před útokem odvezeny, případně útočník minul cíl.

Úspěšný útok na Dimonu by však byl něco jiného. Vyvažuje tedy pokračující provoz reaktoru rizika plynoucí z hrozby úniku radioaktivních látek?

Dimona je jedinečná. Je to největší jaderný reaktor v regionu a jediný výrobce materiálů používaných v atomových zbraních. Od poloviny 60. let, kdy byl uveden do provozu, se v něm vyrobilo tolik radioaktivního materiálu, že by to stačilo odhadem na 200 jaderných zbraní. První izraelský premiér David Ben Gurion toto zařízení slavnostně otevřel ve snaze vykompenzovat strategickou zranitelnost Izraele, jeho nezkušenou armádu a neochotu Západu vstoupit do formální aliance na obranu židovského státu.