6

Návrat k bublinám bydlení

NEW YORK – Všeobecně se má za to, že finanční krizi let 2008-2009, společně s vážnou recesí, jež následovala, vyvolala série praskajících bublin na trzích bydlení. Nejznámějším případem jsou Spojené státy, ale kombinace laxní regulace bank a dohledu nad nimi a nízkých měnověpolitických úrokových sazeb nafoukla podobné bubliny i ve Velké Británii, Španělsku, Irsku, na Islandu a v Dubaji.

Pět let nato se znovu objevují známky vznikající pěny, ne-li přímo bublin, na realitních trzích ve Švýcarsku, Švédsku, Norsku, Finsku, Francii, Německu, Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu a znovu – jako by to nestačilo – v Británii (přesněji v Londýně). Na rozvíjejících se trzích se bubliny objevují v Hongkongu, Singapuru, Číně a Izraeli a ve významných metropolitních centrech Turecka, Indie, Indonésie a Brazílie.

K příznakům toho, že ceny bydlení v těchto ekonomikách vstupují do oblasti bublin, patří rychle rostoucí ceny bydlení, vysoké a rostoucí poměry cen k příjmům a vysoké hladiny hypotečních dluhů jako podílu zadlužení domácností. Ve většině vyspělých zemí bubliny nafukují velmi nízké krátkodobé i dlouhodobé úrokové sazby. Vzhledem k bezkrevnému růstu HDP, vysoké nezaměstnanosti a nízké inflaci, val likvidity vytvořený konvenčním a nekonvenčním měnovým uvolňováním žene vzhůru ceny aktiv, v prvé řadě bydlení.

V ekonomikách rozvíjejících se trhů je situace rozmanitější. Některé s vysokými příjmy na hlavu – například Izrael, Hongkong a Singapur – mají nízkou inflaci a chtějí zachovat nízké měnověpolitické úrokové sazby, aby zabránily zhodnocování kurzu vůči významným měnám. Jiné se vyznačují vysokou inflací (dokonce nad cílem centrální banky, například v Turecku, Indii, Indonésii a Brazílii). V Číně a Indii směřují úspory do nákupů bydlení, jelikož finanční represe ponechává domácnostem málo jiných aktiv představujících dobré zajištění proti inflaci. Na mnoha rozvíjejících se trzích žene ceny nahoru také překotná urbanizace, kdy poptávka převyšuje nabídku.