Bubliny v bujónu

NEW YORK – Jelikož většinu vyspělých ekonomik nadále sužuje růst HDP pod úrovní trendu a vysoká nezaměstnanost, tamní centrální banky se uchylují k čím dál nekonvenčnějším měnovým politikám. Podává se písmenková polévka různých opatření: ZIRP (politika nulových úrokových sazeb), QE (kvantitativní uvolňování čili nákupy vládních dluhopisů s cílem snížit dlouhodobé míry, když krátkodobé měnověpolitické sazby jsou nulové), CE (úvěrové uvolňování čili nákupy soukromých aktiv s cílem snížit cenu kapitálu pro soukromý sektor) a FG (výhledová vodítka čili závazek pokračovat v QE nebo ZIRP, dokud například míra nezaměstnanosti nedosáhne určitého cíle). Někteří šli dokonce tak daleko, že navrhli NIPR (politiku negativních úrokových sazeb).

Tomu všemu navzdory však tempa růstu zůstávají tvrdohlavě pomalá a míry nezaměstnanosti nepřijatelně vysoké, zčásti proto, že zvýšení nabídky peněz po QE nevyvolalo tvorbu úvěrů k financování soukromé spotřeby či investic. Namísto toho banky posílení měnové báze hromadí ve formě nevyužitých nadměrných rezerv. Úvěry se zadrhly, jelikož banky s nedostatečným kapitálem nechtějí půjčovat rizikovým zájemcům, zatímco poptávku po úvěrech zase srazil pomalý růst a vysoké míry zadlužení domácností.

V důsledku toho veškerá tato přebytečná likvidita teče do finančního sektoru a ne do reálné ekonomiky. Politika téměř nulových sazeb motivuje k obchodům „carry trade“ – dluhově financovaným investicím do rizikových aktiv s vyššími výnosy, jako jsou dlouhodobější vládní a soukromé dluhopisy, akcie, komodity a měny zemí s vyššími úrokovými sazbami. Výsledkem jsou zpěněné finanční trhy, na nichž se nakonec mohou začít tvořit bubliny.