David Cameron number10gov/Flickr

Dobří lidé, špatný úsudek

NEW YORK – Vidkun Quisling, norský válečný fašistický vůdce, jehož jméno se stalo synonymem kolaborace se zlem, bydlel s manželkou v dosti grandiózní vile nedaleko Osla. V této vile dnes sídlí Norské centrum pro výzkum holocaustu a náboženských menšin, což je hezká proměna poskvrněného místa.

Počátkem letošního roku jsem toto centrum navštívil, abych si prohlédl úchvatnou expozici věnovanou první ústavě nezávislého Norska, vyhlášené v roce 1814. Byl to pozoruhodně osvícený a pokrokový dokument, který sestavili vzdělaní učenci znalí historie, práva a filozofie. Někteří byli experty na řeckou antiku, jiní na starou hebrejštinu, ale všichni patřili k zapáleným čtenářům Kanta a Voltaira.

Ve zmíněné ústavě však existuje jedna neobvyklá klauzule: článek II prohlašuje svobodu vyznání v luteránském státě, ovšem s výhradou, že „Židé budou mít stále zakázáno vstupovat do Říše“. Toto ustanovení bylo už tehdy zvláštní. Napoleon, který ve stejném roce utrpěl porážku, totiž zajistil Židům na dobytých územích občanská práva. A krátce předtím, než se klauzule stala součástí norského práva, udělil dánský král Židům ve své říši občanství.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/JuxGu7D/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.