0

Žádná válka, žádný hlad

STOCKHOLM: Před dvěma sty lety představil Immanuel Kant v eseji „Trvalý mír“ svůj nástin budoucího „svazku liberálních republik“. Přestože v roce 1795 byly liberální republiky pouhou abstrakcí, dokázal si Kant představit naši dnešní realitu prosperujících liberálních demokracií. A protože navíc žádná demokracie doposud nevytáhla do boje proti jiné, nebyla Kantova představa trvalého míru z dnešního pohledu nijak nadnesená. Heslo „žádná válka mezi demokraciemi“ je podle všeho tak blízko pravdě, jak se přibližujeme k nezměnitelnému diplomatickému právu.

Odborníci dokázali, že je tomu opravdu tak. Profesor R. J. Rummel z Havajské univerzity zkoumal 353 dvojice bojujících stran z let 1816 až 1991. Demokracie bojovala s nedemokracií ve 155 případech. Diktatura bojovala s diktaturou ve 198 případech. Nenašel jediný případ, kdy by mezi sebou bojovaly dvě demokracie. Puntičkáři namítají, že přece jen pár výjimek existuje. Zevrubnější studium nicméně odhalí, že v daných případech šlo buď o nějakou občanskou válku, o konflikt, kde jedna ze stran nebyla pravou demokracií (Německo v roce 1914) anebo že počet obětí byl natolik nízký, že nelze daný střet považovat za válku v pravém slova smyslu.

Není to jen statistická chyba ani šťastná náhoda. V demokracii by bylo takřka nemožné zajistit dostatečnou podporu veřejnosti pro vojenskou konfrontaci s jinou demokracií. Demokratické národy se navzájem znají a věří si. Pro demokratické vlády je přirozené jednat mezi sebou.

Cena, kterou lidstvo zaplatilo, zatímco čekalo, než se Kantova vize přiblíží skutečnosti, je hrozivá a žádala si ji nejen válečná bojiště. V letech 1900 až 1987 bylo z politických důvodů bez války zabito zhruba 170 milionů lidí. Z toho totalitní režimy zahubily 138 milionů, autoritativní režimy pak 28 milionů lidí. Demokracie zmařily životy celkem asi dvou milionů lidí, většinou při úmyslném bombardování civilních cílů. Bez ohledu na spornost příkladů demokratických krajností to ovšem na celkové situaci nic nemění.