Na nostalgii není čas

Francie a Německo mají proč slavit zázrak svého vzájemného přátelství, zpečetěného před čtyřiceti lety Elysejskou smlouvou. Nemají ale žádný důvod ke spokojenosti s jeho současným stavem. Nemá jej ani Evropa.

Francouzsko-německý antagonismus - takzvané "dědičné nepřátelství" - bylo noční můrou Evropy a světa po valnou část moderních dějin. Winston Churchill ve své slavné řeči na Curyšské univerzitě v roce 1946 naléhal, že "prvním krokem ke znovuvytvoření evropské rodiny musí být partnerství mezi Francií a Německem". Úspěchy poválečné Evropy umožnilo právě francouzsko-německé usmíření, na má němž hlavní zásluhu vůdcovství osobností jako generál de Gaulle a Konrad Adenauer.

Posledním milníkem francouzsko-německého přátelství byla Maastrichtská smlouva, uzavřená v roce 1991. Znovusjednocené Německo se vzdalo své milované Deutsche Mark - nejen proto, aby podpořilo evropskou integraci, ale i proto, aby uklidnilo francouzské obavy nad tím, že se Německo chystá nastolit na kontinentu měnovou hegemonii.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/qvXKQtl/cs;