Na nostalgii není čas

Francie a Německo mají proč slavit zázrak svého vzájemného přátelství, zpečetěného před čtyřiceti lety Elysejskou smlouvou. Nemají ale žádný důvod ke spokojenosti s jeho současným stavem. Nemá jej ani Evropa.

Francouzsko-německý antagonismus - takzvané "dědičné nepřátelství" - bylo noční můrou Evropy a světa po valnou část moderních dějin. Winston Churchill ve své slavné řeči na Curyšské univerzitě v roce 1946 naléhal, že "prvním krokem ke znovuvytvoření evropské rodiny musí být partnerství mezi Francií a Německem". Úspěchy poválečné Evropy umožnilo právě francouzsko-německé usmíření, na má němž hlavní zásluhu vůdcovství osobností jako generál de Gaulle a Konrad Adenauer.

Posledním milníkem francouzsko-německého přátelství byla Maastrichtská smlouva, uzavřená v roce 1991. Znovusjednocené Německo se vzdalo své milované Deutsche Mark - nejen proto, aby podpořilo evropskou integraci, ale i proto, aby uklidnilo francouzské obavy nad tím, že se Německo chystá nastolit na kontinentu měnovou hegemonii.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/qvXKQtl/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.