0

Úsměv, prosím!

Kdybyste procházeli ulicemi své čtvrti se zdviženou hlavou a přístupným výrazem, kolik kolemjdoucích by se na vás usmálo nebo vás nějakým způsobem pozdravilo?

Úsměv je univerzální lidský projev, ačkoliv ochota usmát se na cizího člověka se podle kultury liší. V Austrálii, kde otevřenost a přátelskost vůči cizincům není nic neobvyklého, městský obvod City of Port Phillip, který zahrnuje část pobřežních předměstí Melbourne, pomocí dobrovolníků zjišťuje, jak často se lidé umějí na toho, kdo je míjí na ulici. Následně rozmisťuje cedule připomínající dopravní značky omezující rychlost, které ovšem upozorňují chodce, že jsou v „zóně 10 úsměvů za hodinu“.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Pošetilý nesmysl? Mrhání penězi daňových poplatníků? Starostka Janet Bolitho říká, že rozmisťování značek je snahou povzbudit lidi k úsměvu nebo pozdravu, kdykoli potkají souseda nebo cizího člověka procházejícího po ulici. Úsměv, dodává, vede lidi k pocitu větší vzájemné blízkosti a bezpečí, takže snižuje obavy ze zločinnosti – což je v mnoha čtvrtích významná součást kvality života.

V návazném úsilí přimět své usedlíky ke vzájemnému poznání městská samospráva rovněž podporuje sousedské večírky. Jednotlivosti ponechává na místních lidech, ale nabízí organizační rady, zapůjčuje grily a slunečníky a hradí pojištění zákonné odpovědnosti. Mnozí lidé, kteří už roky bydlí v téže ulici, se vůbec poprvé setkávají na sousedském večírku.

To vše je součástí širšího programu, jehož cílem je měřit ve městě změny v kvalitě života, aby městská rada věděla, zda místní komunitu vede žádoucím směrem. Rada města chce, aby Port Phillip bylo udržitelným společenstvím, a to nejen s ohledem na životní prostředí, ale také ve vztahu k sociální spravedlnosti, ekonomické životaschopnosti a kulturní vitalitě.

Port Phillip bere vážně snahu být dobrým globálním občanem. Místo nazírání na soukromé vlastnictví automobilů jako na známku prosperity, město vítá klesající počet aut – a sílící využití veřejné dopravy – jako znak pokroku při snižování emisí skleníkových plynů, přičemž nabádá ke zdravějšímu životnímu stylu, kdy mají lidé blíž k chůzi nebo jízdě na kole. Město rovněž vyhledává méně energeticky náročné konstrukce nových budov.

Některé místní samosprávy vidí svou úlohu v zajišťování základních služeb, jako je odvoz odpadků a údržba silnic – a samozřejmě ve výběru daní, které tyto služby zaplatí. Jiné podporují místní ekonomiku a motivují průmysl k přesunu na své území, čímž zvyšují počet pracovních míst i místní daňový základ.

Městská samospráva Port Phillip na věc nahlíží ze širšího a dlouhodobějšího hlediska. Chce, aby ti, kdo budou ve společenství žít poté, co současná generace odejde, měli stejné příležitosti k prožití kvalitního života, jaké mají dnešní usedlíci. K ochraně této kvality života musí být schopna měřit rozličné aspekty, jež k ní přispívají – a přátelskost mezi ně patří.

Pro mnohé správní orgány, jak státní, tak místní, je prevence zločinu mnohem vyšší prioritou než povzbuzování přátelství a spolupráce. Jak ovšem ve své nedávné knize Štěstí s podtitulem Ponaučení z nové vědy argumentuje profesor Richard Layard z London School of Economics, propagace přátelství je často snadná, levná a může mít velké přínosy v tom, že u lidí posílí pocit štěstí. Proč by se tedy neměla stát předmětem pozornosti veřejné politiky?

Už velmi drobné pozitivní zážitky mohou lidem pomoci nejen k tomu, aby měli lepší pocit ze sebe samých, ale také aby byli vstřícnější k ostatním. V 70. letech americké psycholožky Alice Isenová a Paula Levinová provedly pokus, během něhož náhodně vybraní jedinci našli při telefonátu deseticentovou minci zapomenutou předchozím volajícím, zatímco jiní nikoliv. Všechny osoby pak měly příležitost pomoci ženě posbírat složku papírů, kterou před nimi upustila.

Isenová a Levinová tvrdily, že ze 16 osob, jež našly minci, 14 ženě pomohlo, zatímco z 25 osob, které žádnou minci nenašly, jí pomohla jen jedna. Další studie zjistila podobný rozdíl v ochotě odeslat adresou opatřený dopis zapomenutý v telefonní budce: u těch, kdo našli minci, bylo pravděpodobnější, že dopis odešlou.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Přestože pozdější výzkum existenci takto dramatických rozdílů zpochybnil, lze jen těžko pochybovat, že dobrá nálada přispívá k lepšímu vnitřnímu pocitu lidí a k jejich ochotě pomoci ostatním. Psychologové to označují za „zápal dobré vůle“. Proč by součástí úlohy veřejné správy nemělo být podnikání drobných opatření, jež by mohly takový zápal vyvolat?

Tady je jedna ukázka úspěchu: za poslední rok a půl se procento lidí, kteří se na vás v Port Phillip usmějí, zvýšilo z 8% na 10%.